R 115/1950 (tr.); Garance
č. 115/1950 Sb. rozh. tr.
Jestliže pachatel rozšiřuje protistátní leták vydaný organisací (§ 2 odst. 3 zák. č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky), je vinen účastí na její činnosti a podporou jejích podvratných snah, a to bez ohledu na to, zda sám chtěl uposlechnout výzvy v letáku obsažené nebo zda věděl, že ten, jemuž leták dal, jej bude rozšiřovat.
S hlediska skutkové podstaty zločinu nepřekažení nebo neoznámení trestného činu podle § 35 zák. č. 231/1948 Sb. je bez významu, že by se chystaná akce nesetkala s úspěchem; stačí, že mohlo dojít k pokusu o ni.
Účelem oznamovací povinnosti podle § 35 zák. č. 231/1948 Sb., není jen překazit chystaný zločinný podnik, nýbrž i umožnit odkrytí jeho příprav.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 7. března 1950.)
Obžalovaná A 251etá úřednice přivezla z Prahy do bydliště obžalovaného B (jejího otce) protistátní leták, který mu odevzdala. Obžalovaný B leták rozšiřoval dál mezi některými svými známými. Obžalovaný C vrátil mu leták po přečtení, aby jej zničil.
Státní soud v Praze uznal všechny obžalované vinnými zločinem sdružování proti státu podle § 2 odst. 3 zák. č. 231/1948 Sb., obžalovaného C pak zločinem nepřekažení a neoznámení trestného činu podle § 35. odst. 1, 2 tohoto zákona.
Nejvyšší soud zamítl odvolání obžalovaných A a C z výroku o vině.
Z důvodů:
Státní soud nezjistil, jak mylně má za to odvolání, že obžalovaná A si neuvědomila, že jde o leták nepřípustný, a že jej ukázala svému otci obžalovanému B jen proti výslovnému slibu, že jej spálí. Státní soud naopak v těchto směrech neuvěřil tvrzením obhajoby a dospěl k přesvědčení, že se obžalovaná s obsahem letáku dobře seznámila. V důsledku toho má státní soud za prokázáno, že si obžalovaná byla vědoma, k jakému cíli letáky slouží, že se ztotožňovala se snahami původců a rozšiřovatelů letáků, jak se v letácích projevovaly, že se do nich zapojila a za tím účelem leták, který dostala, dala dále svému otci. Toto přesvědčení soudu v rozsudku náležitě odůvodněné a opřené o výsledky hlavního přelíčení tam uvedené nemůže odvolání vyvrátit ani zeslabit pouhým opakováním obhajoby obžalované, při němž někde vybočuje i z mezí daných obsahem spisů.
Poukaz odvolání na mládí a politickou neuvědomělost obžalované neobstojí, ježto obsah letáku je tak jasný a jednoznačný, že mu obžalovaná po přečtení při stupni inteligence odpovídajícím jejímu věku, školnímu vzdělání a zaměstnání nemohla neporozumět, obzvláště když byla až do únorových událostí 1948 politicky organisována.
Okolnost, zda obžalovaná již v Praze po obdržení letáku pojala úmysl dát jej otci, či zda se k tomu rozhodla až za pobytu v S., je pro posouzení její viny nerozhodná. Rozhodné je jedině, že leták dala dál obžalovanému B v úmyslu podporovat původce a rozširovatele letáku v jejich podvratných snahách. Ježto tak podle zjištění rozsudku, které se odvolání nepodařilo vyvrátit, skutečně učinila, spadá…
