č. 114/1952 Sb. rozh. tr., Garance
č. 114/1952 Sb. rozh. tr.
K výkladu ustanovení § 5 odst. 3 tr. zák. o beztrestnosti pro dobrovolné ustoupení od pokusu.
Ustoupení není dobrovolné, jestliže pachatel od dokonání činu ustoupí proto, že narazil na překážku, po případě na něco, co pokládá za překážku.
Ustoupil-li pachatel od dokonání činu též pro okolnosti, které nezpůsobují jeho beztrestnost podle uvedeného ustanovení, je pro posouzení jeho viny nerozhodné, zda tu byly i takové okolnosti, které by samy o sobě mohly beztrestnost odůvodnit.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 11. září 1952, Tz I 87/52.)
Okresní soud trestní v Ostravě uznal tři obviněné (A, B, C) vinnými pokusem trestného činu vraždy podle §§ 5, 216 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. Okresní soud tak rozhodl na podkladě zjištění, že se obvinění pokusili usmrtit poškozenou tím, že jí obviněný A tloukl těžkým kamenem do hlavy, zatím co obvinění B a C ji drželi, načež ji těžce zraněnou shodili do řeky; voda však byla mělká a poškozená do ní nespadla obličejem.
Krajský soud v Ostravě vyhověl odvolání obviněného A, zrušil výrok o jeho vině a uznal ho vinným pouze trestným činem ublížení na zdraví podle § 220 odst. 1 tr. zák., spáchaným tím. že poškozené úmyslně způsobil těžkou újmu na zdraví. V důsledku toho zrušil krajský soud i výrok o trestu a vyměřil mu nový trest podle § 220 odst. 1 tr. zák. Z podnětu tohoto odvolání učinil pak krajský soud ve smyslu § 196 odst. 2 tr. ř. podobné opatření též u obviněného B a C. Krajský soud uvedl k odůvodnění tohoto rozhodnutí, že dospěl k závěru, že obvinění od dokonání vraždy dobrovolně upustili a že tím jejich jednání přestalo podle § 5 odst. 3 tr. zák. být trestné jako pokus vraždy. Krajský soud k tomu uvedl v podstatě tolik, že obviněný A patrně ztratil odvahu a při dalším jednání (odvezení poškozené do nemocnice, když slíbila, že nic neudá) byl veden snahou vyhnout se trestnímu stíhání.
Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, zrušil tento rozsudek a vrátil věc krajskému soudu, aby o odvolání znovu jednal a rozhodl.
Z důvodů:
Krajský soud si nesprávně vyložil ustanovení § 5 odst. 3 tr. zák., pokud jde o otázku, kdy je upuštění od dokonání činu dobrovolné, a v důsledku toho neučinil ani všechna potřebná zjištění, aby bylo lze posoudit, co bylo příčinou upuštění obviněných od dalších útočných činů proti poškozené, a zda tedy toto upuštění bylo dobrovolné ve smyslu § 5 odst. 3 tr. zák. V těchto směrech nutno uvážit:
Jednání pachatele, který při uskutečňování svého záměru dospěl již tak daleko, že jeho jednání je pokusem ve smyslu § 5 tr. zák., není trestné jako pokus tohoto trestného činu, jestliže pachatel dobrovolně upustil od způsobení výsledku uvedeného v zákoně (§ 5 odst. 3 tr. zák.).
Předpokladem toho, aby pachatel mohl dobrovolně změnit svůj úmysl (aby mohl dobrovolně upustit od svého již prováděného záměru), je, aby vůbec měl objektivní možnost čin dokonat. Jestliže učinil vše, co učinit chtěl a mohl, a co podle jeho záměru mělo způsobit jím zamýšlený výsledek, který však se nedostavil, nelze již mluvit o nějakém ustoupení od dokonání činu a tím méně o ustoupení dobrovolném. Ustoupení předpokládá, že pachatelův záměr šel původně dále, že…
