č. 113/1951 Sb. rozh. obč.
Jednoroční pojištění, požadované v § 61 odst. 6 zákona o národ ním pojištění, musí být skutečným pojištěním na základě pracovního poměru a nemůže být doplněno náhradními dobami podle odstavce 2 téhož ustanovení.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 18. dubna 1951, Cz I 19/51.)
Nejvyšší soud uznal ke stížnosti generálního prokurátora podané pro porušení zákona podle § 210 o. s. ř., že rozsudkem krajského soudu v českých Budějovicích ze dne 10. října 1950, č. j. Cp 1057/50 a řízením mu předcházejícím byl porušen zákon.
Z důvodů:
Navrhovatel, mladší 21 let, byl pojištěn v roce 1948 celkem 92 dnů a v roce 1949 dalších 120 dnů. Kromě toho byl nemocen a podporován v létech 1949 a 1950 celkem po 345 dnů. Dne 27. června 1950 uplatnil nárok na invalidní důchod, jeho žádost byla však výměrem Ústřední národní pojišťovny z 15. srpna 1950 zamítnuta z toho důvodu, že nezískal před nápadem dávky alespoň jeden rok pojištění.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem z 10. října 1950 vyhověl jeho návrhu proti výměru a přiznal mu invalidní důchod od 14. května 1950 zjistiv, že navrhovatel se stal invalidním tohoto, dne. V odůvodnění krajský soud uvedl, že sice navrhovatel získal před nápadem dávky pouze 212 dnů skutečného pojištění, že však má kromě toho také 345 dnů náhradní doby podle § 61 odst. 2 písm. d) zákona nár. poj., tedy celkem 557 dnů, čili delší dobu nežli jeden rok. I když…
