č. 106/1950 Sb. rozh. obč.
K výkladu § 52 odst. 1 zák. č. 81/1935 Sb., o jízdě motorovými vozidly.
Provozovatel motorového vozidla nepřestává jím být jen proto, že osoba, kterou připustil k provozu, porušila směrnice, které jí dal pro používání takového vozidla. Neodpovídá však za zavinění této osoby, odňala-li motorové vozidlo z jeho disposice činem objektivně bezprávným.
(Rozhodnutí nevyššího soudu z 5. října 1949, Co I 442/49.)
Žalobce jel v osobním autě večer po rovné silnici. Opačným směrem přijždělo nákladní auto. Osobní auto sjelo dále na svou pravou stranu a pokračovalo v jízdě. Přesto došlo k srážce. Nákladní auto totiž v době srážky jelo svými koly o 33.5 cm do leva od podélné osy vozovky ve směru své jízdy, ač polovina vozovky měřila 312.5 cm a šířka nákladního auta činila jeň 2 m.
Žalobce žádá náhradu škody od provozovatele a šoféra nákladního auta. Provozovatel se brání tím, že podle jeho směrnic měl míti šofér na každou jízdu písemný rozkaz. Bez tohoto rozkazu nesměl vrátný šoféra s autem ze závodu propustit, zejména ne v noci. Také garážmistr zakázal šoférovi jízdy na černo. Ovšem je zjištěno, že, když si žalovaný šofér přišel k půlnoci pro auto, vrátný mu otevřel, aniž se přesvědčil, zda žalovaný má cestovní rozkaz. Vrátný uvedl, že mu něco takového uloženo nebylo, žalovaný šofér měl u sebe klíč od garáže, ač ho míti neměl. Garážmistr nebyl přítomen a vrátný šoféra s vozem beze všeho propustil.
Krajský soud v Brně přiznal žalobci celou zjištěnou náhradu škody 13.728,50 Kčs, a to proti oběma žalovaným solidárně, a uvedl: žalovaný šofér i závozník nákladního auta byli podnapilí, žalovaný šofér mohl jet svým autem zcela bezpečně ve středu své pravé poloviny vozovky a byl by pravou stranou auta 56,2 cm od pravého okraje vozovky. Když však jel bezdůvodně i po levé části vozovky, provinil se proti ustanovení § 8 odst. 2 vl. nař. č. 242/1939 Sb., o chování v silniční dopravě. Provozovatel auta umožnil svou nedbalostí žalovanému šoférovi, aby se bez jakékoli nesnáze zmocnil auta, neboť použil osob nezdatných. Vrátný neměl ani potuchy o svých povinnostech a garážnistr nehlásil nic provozovateli, ač se již roku 1947 dověděl, že žalovaný šofér jezdí nákladním autem bez jeho povolení. Proto žalovaný provozovatel auta ručí podle § 1315 obč. zák. za škodu, kterou tito zaměstnanci svou nezdatností způsobili. Odpovídá také podle § 45 odst. 2 zák. č. 81/1935 Sb., protože touto nedbalostí umožnil žalovanému šoférovi užívání vozidla.
Nejvyšší soud k odvolání žalovaného provozovatele auta snížil přisouzenou pohledávku o 1.137,05 Kčs, t. j. o náklady převozu žalobce nájemním autem na převazy, jinak odvolání nevyhověl.
Z důvodů:
Provozovatel…
