Input:

R 101/1953; Garance

č. 101/1953 Sb. rozh. obč.
Důvodem obnovy řízení nemohou být skutečnosti, které nastaly až po skončení původního řízení.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 15. května 1953, Cz 51/53.)
Navrhovatelův syn přišel v červenci 1947 v zaměstnání o život. Navrhovatel uplatnil nárok na přiznání důchodu příbuzných podle § 38 tehdy platného zák. č. 1/1888 ř. z. ve znění přílohy k vyhlášce č. 195/1943 Sb., který však nositel pojištění zamítl. Stalo se tak proto, že u navrhovatele nebyla splněna podmínka nuznosti požadovaná § 38 býv. úrazového zákona. Soud totiž zjistil, že navrhovatel má asi 3.5 ha půdy, dvě krávy a domek a dospěl k přesvědčení, že příjem z tohoto majetku stačí navrhovateli i jeho rodině k úhradě osobních potřeb. Tento rozsudek nabyl právní moci. V r. 1951 se navrhovatel domáhal obnovy řízení. Jako důvod uváděl, že zdravotní stav jeho i jeho manželky je nyní takový, že oba jsou téměř práce neschopni a jejich zmenšené hospodářství nestačí k jejich výživě.
Okresní soud civilní v Praze přiznal navrhovateli důchod příbuzných podle § 38 úrazového zákona. Rozhodnutí odůvodnil tím, že se navrhovatelovy poměry po zamítnutí jeho původního návrhu změnily, že se navrhovatel ze zmenšeného majetku a vzhledem ke snížené pracovní schopnosti nemůže náležitě uživit, je tedy potřebný a byla by tedy dána závislost na synovu příspěvku.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané podle § 210 o. s. ř., že tímto rozhodnutím okresního soudu byl porušen zákon. K otázce, o niž