R 10/1951 (tr.); Garance

Okresní soud trestní v Brně odsoudil v dubnu 1950 obviněného, který je slevačem, pro přečin hanobení ústavních činitelů podle § 24 zák. č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky, ke 2 měsícům tuhého vězení nepodmíněně. Obviněný spáchal tento trestný čin tím, že v podnapilosti projevil svou nespokojenost s některými věcmi obhroublými výroky napadajícími vládu republiky, resp. některé její členy. Rozsudek byl napaden odvoláním jen pro výrok o trestu, a to jednak se strany obviněného. který se domáhal snížení trestu, jeho záměny za trest peněžitý a povolení podmíněného odkladu jeho výkonu, jednak se strany okresního prokurátora, který se dožadoval naopak zvýšení trestu.

Krajský soud vyhověl odvolání obviněného potud, že zrušil napadený rozsudek, uznal obviněného vinným trestným činem hanobení ústavního činitele podle § 111 písm. a), b) tr. zák., spáchaným činem zjištěným nalézacím soudem, a uložil mu za to trest nápravného opatření na 6 měsíců beze změny zaměstnání a pracoviště s tím, že jedna pětina odměny obviněného za práci propadá ve prospěch státu. Odvolání obviněného v dalších směrech a odvolání prokurátorovo bylo odkázáno na toto rozhodnutí.

Odvolací soud došel při úvaze o nejvhodnějším druhu, způsobu a délce trestu k přesvědčení, že povaha případu i povaha obviněného, jak dále bude vylíčena, ukazuje v souzeném případě na nevhodnost nepodmíněného trestu na svobodě, že je však zároveň k polepšení obviněného určitého potrestání přece zapotřebí. Přeměna trestu na svobodě v trest peněžitý je při druhu trestu, který zákon č. 231/1948 Sb. na přečin podle § 24 stanoví, vyloučena. V tomto směru je pro obviněného příznivější tedy použít nového zákona, který připouští, aby místo krátkodobého trestu na svobodě bylo uloženo nápravné opatření ve smyslu § 37 a násl. tr. zák. Tento druh trestu také v souzeném případě plně vyhovuje jak se zřetelem na povahu skutku a povahu…