Nález 55/2014 SbNU, sv. 73, K problematice bankovního poplatku za správu úvěru Garance

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 73, nález č. 55

III. ÚS 3725/13

K problematice bankovního poplatku za správu úvěru

1. Pojem bagatelní věci je reflexí významu, který takovým sporům v oblasti civilního procesu přikládá zákonodárce; i když právní úprava řízení před Ústavním soudem ve smyslu čl. 88 odst. 1 Ústavy České republiky tento pojem dosud nezná, nelze přezkum takových soudních rozhodnutí ze strany Ústavního soudu zcela vyloučit, avšak jen za podmínky, půjde-li o intenzitu zásahu kolidující s podstatou a smyslem základního práva a svobody podle čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod nebo bude-li zpochybněna právní jistota účastníků soudního řízení v důsledku chybějící kognice soudů vyšších stupňů, popř. významné nejednotnosti v rozhodování nalézacích soudů.

2. Tento přezkum Ústavního soudu se ve vztahu k judikatuře obecných soudů ovšem může uplatnit jen v rovině ústavního pořádku, zejména tam, kde Ústava České republiky výslovně předpokládá zapojení obecných soudů do plnění role ochrany základních práv a svobod člověka a občana (viz čl. 1 odst. 1 in fine a čl. 4 Ústavy České republiky), případně tam, kde excesivní aplikace obyčejného práva může vést k porušení ústavního pořádku. Ústavní soud jinak nemůže zastoupit roli zákonodárce nebo poslání nejvyšších soudních instancí.

3. Vyloučení přezkumu tzv. bagatelních sporů je založeno navíc tou skutečností, že podle § 157 odst. 4 o. s. ř. (a contrario § 157 odst. 2 o. s. ř.) se v odůvodnění rozsudku uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, což by znamenalo, že v případě přezkumu takového rozhodnutí (a jeho odůvodnění) by tak byly na postup Ústavního soudu kladeny daleko vyšší nároky než na rozhodování obecného soudu, neboť pro uplatnění úplné kognice by musel postupovat tak, že by chybějící části odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 2 o. s. ř. musel domýšlet.

4. Ani počet sporů před obecnými soudy nemůže být důvodem zásahu Ústavního soudu, a to nejen sjednocujícího, jestliže to, co osobní zájem stěžovatelky přesahuje, nenaplňuje kritéria důvodnosti.

5. Spotřebitelský vztah není bezprostředně regulován na úrovni specifického ústavního práva, nicméně není ani od působení ústavně zaručených základních práv a svobod izolován, takže v tomto právně regulovaném vztahu se působení základních práv a svobod projevuje jako povinnost státu taková základní práva a svobody v tomto spotřebitelském vztahu chránit (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky) jak vytvářením podmínek pro uzavírání spotřebitelských smluv, tak při řešení sporů z nich vyplývajících. Princip autonomie vůle v těchto soukromoprávních vztazích a současně princip svobody podnikání však tím nemůže být nahrazován jednostranně ochranitelskými (paternalistickými) zásahy ze strany státu.

6. Právní ochrana spotřebitele z hlediska základních práv a svobod může být odvozována ze zvláštností jeho zpravidla slabšího postavení (disparity) ve smluvním (spotřebitelském) vztahu. K tomuto postavení (disparitě) má stát povinnost přihlédnout v rámci úpravy smluvního vztahu v podobě právních a institucionálních prostředků ochrany spotřebitele. Zásah…