R 97/1951 (tr.); Garance

Okresní soud v Tachově uznal tři obviněné vinnými pokusem trestného činu opuštění republiky podle § 5 odst. 1, § 95 odst. 1 tr. zák. spáchaným tím, že se obvinění pokusili bez povolení opustit území republiky. Tento rozsudek nebyl napaden odvoláním.

Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, zrušil napadený rozsudek a přikázal okresnímu soudu, aby tuto trestní věc postoupil státnímu prokurátoru.

Okresní soud zjistil, že obvinění – aniž k tomu měli povolení – se pokusili opustit území republiky a že obviněná C byla spoluobviněnými A a B k tomuto jednání přemluvena. Z tohoto zjištění pak po právní stránce vyvodil, že je u všech obviněných dána skutková podstata uvedeného trestného činu.

Soud však tímto rozhodnutím pochybil. Při zjišťování trestné činnosti obviněných, jak vyplývala ze žalovaného skutku, nepřihlížel totiž vůbec k té části jejich výpovědi, kde obvinění shodně udávali, že jim spolupachatel P na schůzce při projednání útěku do ciziny říkal, že po překročení hranic se budou hlásit u orgánů cizí zpravodajské služby, kterou jmenoval, a že je informoval zároveň o poměrech v západním Německu. Stejně opominul soud přihlédnout a nehodnotil vůbec výpověď spolupachatele P u bezpečnostních orgánů, ačkoliv tento v ní mimo jiné uváděl, že obviněný A na zmíněné schůzce podával informace o poměrech uprchlíků v západním Německu, prohlašoval, že vstoupí do služeb cizí zpravodajské organisace, že se později vrátí na území republiky a bude zde pracovat jako špion, dále že obviněný B k tomu podotýkal, že celá věc se musí náležitě rozvážit a že musí být vypracován přesný plán útěku do zahraničí, a konečně že obviněná C též do rozhovoru zasahovala svými dotazy.

Tímto opominutím zanedbal soud povinnost plynoucí mu z ustanovení § 1 odst. 1, § 2 odst. 1, 3 tr. ř., neboť činnost obviněných náležitě nezjišťoval, ani nepečoval o to, aby vytvořil podklad pro spravedlivé a zákonu odpovídající potrestání pachatelů trestného…