Input:

R 92/1952 (tr.); Garance

č. 92/1952 Sb. rozh. tr.
Proti usnesení předsedy senátu odvolacího soudu o určení znalečného za posudek podaný v odvolacím řízení není stížnost přípustná.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 27. listopadu 1951, 20 Tk 46/51.)
V trestním řízení proti obviněnému A pro trestný čin podle § 26 písm. b) dekr. č. 5/1945 Sb. byl v odvolacím řízení krajským soudem v Praze proveden důkaz znalcem.
Krajský soud v Praze (předseda senátu podle § 74 odst. 2 tr. ř.) určil výši nutných vydání a odměny znalce za podání písemného nálezu a posudku a za jeho přednesení u odvolacího líčení.
Týž krajský soud (v neveřejném zasedání senátu) zamítl stížnost znalce proti tomuto usnesení.
Z důvodů:
Pokud jde o přípustnost této stížnosti, poukazuje stěžovatel na ustanovení § 74 odst. 2 věty druhé tr. ř., podle kterého je proti rozhodnutí předsedy senátu o výši nutných vydání a odměny znalce přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
Závěr o přípustnosti stížnosti v souzené věci je mylný. V § 74 odst. 2 tr. ř. se sice přípustnost stížnosti neomezuje na řízení v první stolici, avšak z ustanovení § 31 odst. 2 tr. ř. plyne jasně a jednoznačně, že stížností lze odporovat – ovšem pokud to zákon připoúští – jen usnesení státního a okresního prokurátora a státního a okresního soudu, tedy vždy jen rozhodnutím vydaným v řízení před první stolicí. Ustanovení § 74