č. 92/1952 Sb. rozh. obč., Garance
č. 92/1952 Sb. rozh. obč.
Ustanovení § 86 zákona o národním pojištění, upravující souběh nároků na úrazový důchod s nárokem na důchod invalidní nebo starobní, platí i pro horníky. Rozdíl je jen v tom, že zvýšený invalidní (starobní) důchod může se zřetelem k ustanovení § 140 zákona o národním pojištění dosáhnout 90% průměrného ročního výdělku podle § 71 odst. 5 a 6 zákona o národním pojištění.
(Rozhodnutí krajského soudu v Brně ze 6. února 1952, 11 Ok 34/52.)
Ústřední národní pojišťovna přiznala navrhovateli bývalému horníku za 20% ztrátu výdělečné schopnosti způsobenou úrazem, zvýšení invalidního důchodu o 15% do výše 90% jeho průměrného ročního výdělku podle § 71 odst. 5 zákona o nár. pojištění. Navrhovatel se domáhal vyššího důchodu a tvrdil, že úrazem mu byla způsobena ztráta výdělečné schopnosti nad 60% a že u něho jako horníka může zvýšení invalidního důchodu převyšovat 90% průměrného ročního výdělku.
Okresní soud civilní v Brně návrhu nevyhověl.
Z odůvodnění:
Podle poslední věty § 86 zákona o nár. pojištění nesmí při souběhu nároku na úrazový důchod s nárokem na důchod invalidní nebo starobní převyšovat zvýšený invalidní (starobní) důchod 85% ročního výdělku. Ze srovnání tohoto ustanovení s ustanovením § 71 odst. 8 zák. o nár. poj., podle něhož invalidní důchod činí nejvýše 85% průměrného ročního výdělku, pak vyplývá, že horní hranice zvýšeného invalidního důchodu a horní hranice invalidního důchodu je stejná.
První oddíl čtvrté části zákona o národním pojištění, obsahující předpisy o důchodovém pojištění horníků, stanoví toliko, že u horníka činí invalidní důchod nejvýš 90% průměrného ročního výdělku (§ 140 odst. 3).
Výslovné ustanovení o horní hranici zvýšeného invalidního důchodu v zákoně není. Vzhledem k tomu však, že horní hranice zvýšeného invalidního důchodu a horní hranice invalidního důchodu jsou stejné, nesmí ani u horníka zvýšený invalidní důchod převyšovat 90% jeho přiměřeného výdělku.
Krajský soud nevyhověl odvolání navrhovatele.
Odůvodnění:
Jde o to, zda hornický invalidní důchod, vyměřený podle § 71 odst. 1 až 7 a § 140 odst. 1 a 2 zák. o nár. poj., může včetně zvýšení za pracovní úraz přesahovat hranici 90% průměrného ročního výdělku podle § 71 odst. 5 a 6 zák. o nár. poj., po případě, zda horník má souběžně nárok jak na invalidní, tak i na úrazový důchod, které dohromady převyšují 90% jeho průměrného ročního výdělku.
Prvý soud správně rozřešil tuto otázku, jestliže rozhodl, že i horník má nárok jen na jeden důchod zvýšený podle § 86 zák. o nár. poj. a že jeho důchod nesmí přesahovat hranici 90% průměrného ročního výdělku, stanovenou v § 140 odst. 3 téhož zákona.
Podle § 71 odst. 8 (stejně i § 268 odst. 1) zák. o nár. poj., činí výše invalidního důchodu nejvýše 85% průměrného ročního výdělku. Toto ustanovení vyjadřuje jednu ze stěžejních zásad zákona o národním…
