Input:

R 90/1955 (tr.); Garance

č. 90/1955 Sb. rozh. tr.
Majetek církevní není majetkem národním.
Činitelé (funkcionáři) církevní nejsou veřejnými činiteli.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 25. března 1955, 1 Tz 30/55.)
Lidový soud v Říčanech uznal obviněného A vinným trestným činem rozkrádaní národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. b) tr. zák., jehož se podle odůvodnění rozsudku obviněný dopustil tím, že jako účetní a zároveň jako výkonný pokladník církve československé zpronevěřil od r. 1950 do r. 1952 z církevního majetku 102.000 Kčs (starých peněz). Tímtéž rozsudkem byli další tři obvinění B, C a D uznáni vinnými trestným činem porušení povinnosti veřejného činitele podle § 176 odst. 1 písm. a), c) tr. zák., protože jako volení funkcionáři rady starších jmenované církve, po případě jako přehližitelé účtů svolili k tomu, aby obviněný A vykonával zároveň funkci účetního i pokladníka církve, čímž mu umožnili zpronevěřit církevní majetek a že tedy jako veřejní činitelé z nedbalosti zmařili splnění svěřených jim úkolů tím, že nesplnili svoji povinnost a obstarávali věci veřejné způsobem odporujícím zákonu. Tento rozsudek se stal pravomocným.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou nejvyššího soudu zrušil rozsudek lidového soudu, zprostil obviněné B, C a D podle § 162 písm. a) tr. ř. žaloby pro trestný čin porušení povinnosti veřejného činitele podle § 176 odst. 1 písm. a), c), odst. 2 písm. b) tr. zák. a pokud jde o žalobu ohledně obviněného A pro trestný čin rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. b) tr. zák., uložil lidovému soudu, aby o ní znovu jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Rozsudek lidového soudu správně zjistil, že obviněný A byl po řadu let až do února 1953 účetním církve československé a že od září 1946 až do února 1953 nepřípustně slučoval tuto funkci s funkcí výkonného pokladníka, což se dálo s vědomím a souhlasem ostatních obviněných, kteří jako funkcionáři rady starších a přehližitelé účtů obviněného nekontrolovali. Dále soud správně zjistil, že obviněný A zneužil svých funkcí účetního a pokladníka k tomu, že od r. 1950 do r. 1952 zpronevěřil ze svěřeného mu církevního majetku celkem 102.000 Kčs.
Rozsudek pak bez dalšího právního odůvodnění dospěl k závěru, že touto zpronevěrou se obviněný A dopustil rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. b) tr. zák.
Tento právní názor lidového soudu je nesprávný. Žaloba sice kvalifikovala trestnou činnost obviněného A jako trestný čin rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. b) tr. zák., soud však při svém rozhodování není vázán právním posouzením skutku v žalobě (§ 160 odst. 1 tr. ř.).
Pro posouzení jednání proti církevnímu majetku je rozhodný zákon č. 218/1949 Sb. o hospodářském