Input:

R 89/1956; Garance

č. 89/1956 Sb. rozh. obč.
Rozsah nájemcova oprávnění užívat najaté věci přiměřeně povaze a určení věcř nutno vykládat tak, že zásadně je v něm zahrnut i nárok na to, aby si nájemce zřídil venkovní anténu nejen pro rozhlas, ale i pro televisi.
Pronajimatel není povinen uvést dům do takového stavu, aby nájemce si mohl takovou anténu na domě umístit, ani není povinen jej v takovém stavu udržovat.
Zřízení i udržování antény se děje na náklady nájemcovy.
Pronajimateli nenáleží zvláštní náhrada za to, že nájemce používá venkovní antény.
Všechny tyto zásady platí jen, nebylo-li ujednáno něco jiného.
(Plenární usnesení nejvyššího soudu z 26. května 1956, Plz. 4/56).
Rychlý rozvoj televise vyvolal nutnost řešit aktuelní otázku, zda, po případě kdy, je majitel domu oprávněn odepřít nájemníku souhlas ke zřízení venkovní antény pro příjem televise.
Je proto třeba směrnicemi plena nejvyššího soudu zajistit jednotnost soudní praxe.
Dosavadní zákonná úprava se této otázky. nedotkla. Zákon o telekomunikacích číslo 72/1950 Sb. a vládní nařízení jej provádějící č. 73/1950 Sb., ani rozhlasový řád uveřejněný pod č. 357/1951 Ú. l. se nezabývá povinností majitelů domů trpět zřízení venkovní antény na svých domech. Je proto třeba hledat odpověď v ustanoveních občanského zákoníka, a to především v ustanoveních o právech a povinnostech pronajimatele i nájemce, t. j. §§ 388 a 389 obč. zák.
Bylo-li mezi stranami smluveno, buď již při uzavření smlouvy nebo dodatečně, že k užívání předmětu nájmu patří i zřízení a užívání venkovní televisní antény, ať již zřízené přímo na domě nebo na pozemku pronajimatelově, nevznikají pochybnosti. Jde o to, jaká jsou práva a povinnosti smluvních stran, nebyl-li způsob užívání předmětu nájmu takto smluven. Ustanovení § 388 obč zák pro takový případ stanoví, že pronajimatel je tu pvinen věc odevzdat a svým nákladem udržovat ve stavu způsobilém k užívání obvyklému, kdežto ustanovení § 389 obč. zák. vymezuje pro ten případ rozsah nájemcova oprávnění užívat najaté věci tak, že je oprávněn užívat této věci přiměřeně povaze a určeni věci.
Ačkoliv tedy v obou případech jde o užívání nahaté věci nájemcem, určuje zákon v každém z obou případů rozsah tohoto užívání jinými slovy. To není náhodné, neboť jde skutečně o různá hlediska, z nichž se v obou případech nájemcovo užívání posuzuje a jeho rozsah určuje. V prvém případě se to děje se zřetelem na pronajimatelovu povinnost odevzdat a udržovat pronajatou věc, kdežto v případě druhém se zřetelem na nájemcovo oprávnění užívat na até věci. Oprávnění nájemcovo může mít po případě širší obsah nežli ten, jaký by byl dán rozsahem odevzdací a udržovací povinnosti pronajimatelovy. I když zpravidla a z větší části si budou tato povinnost a oprávnění vzájemně odpovídat, nebude tomu tak vždy a v celém rozsahu.
Proto je otázka, zda, po případě kdy, je pronajimatel povinen trpět zřízení televisní antény, nerozlučně spiata s další otázkou, zda je také povinen uvést dům do takového stavu, aby si nájemce mohl televisní anténu na domě umístit, a v tomto stavu dům svým nákladem udržovat.
I když zatím televise není u nás rozšířena v nejširších vrstvách do té míry jako rozhlas, je třeba očekávat, že se tak stane v dohledné době. Ale