č. 85/1951 Sb. rozh. tr., Garance

Okresní soud v Mostě zjistil, že P před útěkem do nepřátelské ciziny dal obviněnému restauratérovi A do úschovy motocykl a nabídl mu jej též ke koupi za 10.000.– Kčs. Asi po půl roce se P vrátil na území republiky. Navštívil též obviněného a dohodl se s ním o prodeji motocyklu. Obviněný mu vyplatil 10.000.– Kčs, o čemž si dal vystavit stvrzenku. Rozsudek též zjišťuje, že P se vrátil na území republiky jako agent nepřátelské zpravodajské služby. Okresní soud zprostil obviněného žaloby pro zločin podle § 35 odst. 1 zák. č. 231/1948 Sb. spáchaný tím, že nepřekazil agentovi P jeho činnost oznámením bezpečnostním úřadům. Tento výrok odůvodnil tím, že uvěřil jeho obhajobě, že neměl tušení o činnosti a záměrech agenta P, protože ho znal jen jako hosta své restaurace.

Krajský soud v Ústí n. Lab. zamítl odvolání okresního prokurátora z výroku o vině, souhlasiv s důvody okresního soudu.

Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, zrušil oba rozsudky a vrátil věc okresnímu soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl.

I krajský soud uvěřil obhajobě obviněného, že neměl tušení, že se P vrátil na území republiky jako agent nepřátelské zpravodajské služby, a odůvodnil to stejnou úvahou jako okresní soud. Z toho pak vyvodil, že obviněný věděl pouze o zločinu neoprávněného opuštění území republiky podle § 40 zák. č. 231/1948 Sb., který podle zákona oznamovací povinnost nezakládá.

Oba soudy pochybily především po stránce právní mylným výkladem subjektivní stránky skutkové podstaty zažalovaného zločinu nepřekažení trestného činu podle § 35 odst. 1 zák. č. 231/1948 Sb. Z obou rozsudků plyne, že soudy pokládaly subjektivní stránku za dánu pouze v tom případě, kdyby bylo prokázáno, že se P obviněnému A přímo svěřil, že je agentem…