č. 72/1951 Sb. rozh. obč.
Krácení vdovského důchodu nebylo do 31. prosince 1948 možné, šlo-li o důchodkyni pracující na splnění dvouletého hospodářského plánu.
Od 1. října 1948 je hranicí rozhodnou pro krácení důchodu z důvodu výdělku úhrn důchodu a výdělku 18.000 Kčs ročně, od 1. ledna 1950 42.000 Kčs.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 18. ledna 1950, Co I 929/49.)
Výměrem z 1. března 1949 přiznala Ústřední národní pojišťovna žalobkyni vdovský důchod od 1. října 1948, protože dosáhla 45 let věku [§ 65 odst. 2 písm. c) zák. o národním pojištění]. Důchod přiznala v zkrácené výměře 1800 Kčs ročně vzhledem k tomu, že žalobkyně pracuje a vydělává 24.400 Kčs ročně (§ 92 odst. 3, 5 zák.). Žalobkyně se domáhá žalobou výplaty celého nezkráceného vdovského důchodu.
Krajský soud v Plzni žalobu zamítl,
Nejvyšší soud vyhověl odvolání žalobkyně a přiznal jí nezkrácený důchod vdovský od 1. října 1948 do 31. prosince 1948 a pak od 1. ledna 1950 nadále.
Z důvodů:
V období od 1. října 1948 do 31. prosince 1948 nelze zkrátit přiznaný důchod vdovský vzhledem k ustanovení § 30 zák. č. 87/1947 Sb., o některých opatřeních k provedení národní mobilisace pracovních sil. Toto ustanovení není uvedeno v § 278 odst. 2 zák. o národním pojištění mezi předpisy, jejichž platnost nebo použivatelnost se účinností zákona o národním pojištění výslovně zrušuje. Zákonem č. 87/1947 Sb. byla učiněna řada zákonodárných opatření sloužících uskutečnění dvouletého hospodářského plánu, jedním z hlavních předpokladů splnění tohoto plánu bylo, aby průmyslové a zemědělské výrobě byl zajištěn dostatečný počet pracovních sil. Tomu sloužilo ustanovení § 30 tohoto zákona, jímž mělo být umožněno i těm, kdož požívají důchodu z veřejnoprávního sociálního pojištění nebo kdož by jinak na takový důchod měli nárok, aby se zařadili do výrobního procesu anebo v něm setrvali bez hospodářské újmy, t. j. aniž by jim byly důchody odňaty, zkráceny nebo odepřeny jen proto, že vstoupí nebo setrvají v práci. Toto ustanovení poskytuje ochranu…