č. 62/1957 Sb. rozh. tr., Garance
č. 62/1957 Sb. rozh. tr.
1. V případě, že proti obviněnému jest vzneseno obvinění z více ,trestných činů, na něž stanoví zákon tresty odnětí svobody, jichž /horní hranice nepřevyšuje pět let, i když na dva nebo více z nich stanoví trest s horní hranicí pěti let, nemusí mít obviněný z tohoto , důvodu obligatorně obhájce ani ve stadiu vyšetřování (§ 181 tr. ř.), ani před soudem pro případ přijetí obžaloby pro takové trestné činy (§ 217 odst. 3 tr. ř.).
2. Jestliže je podána na obviněného obžaloba pro skutky, které obžaloba označuje jako trestné činy, na které zákon stanoví tresty odnětí svobody, jichž horní hranice nepřevyšuje dvě léta, i když dva nebo více z nich jsou ohroženy trestem s horní hranicí dvou let, není nutno z tohoto důvodu obžalobu u soudu předběžně projednat [§ 196 odst. l písm. a) tr. ř.J.
(Směrnice plena nejvyššího soudu z 24. července 1957, Pis 9/57.)
Ad 1. Podle dosavadního názoru nejvyššího soudu v případě uvedeném ad 1. obviněný musí mít obhájce. Judikatura nejvyššího soudu, jakož i některé články v odborném tisku zastávaly stejný názor na obdobné případy za platnosti trestního řádu z roku 1950 (§§ 45, 146 písm. a) tr. ř. 1950]. Nejzávažnějším argumentem pro dosavadní výklad příslušných zákonných ustanovení nejvyšším soudem byla okolnost, že v takových případech je obviněný ohrožen, vzhledem k ustanovení § 22 tr. zák., trestem šesti let a tří měsíců, tedy trestem převyšujícím pět let, a že ustanovením § 22 odst. 1 tr. zák. je určena zvláštní trestní sazba.
Praxe však v těchto případech byla nejednotná a je proto třeba znovu otázku přezkoumat.
Podle § 181 tr. ř. musí mít při vyšetřování obviněný obhájce, bylo-li na obviněného vzneseno obvinění z trestného činu, na nějž stanoví zákon trest smrti nebo trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let.
Podle § 217 odst. 3 tr. ř. musí mít obžalovaný obhájce při řízení před soudem, koná-li se řízení o trestném činu, na který stanoví zákon trest smrti nebo trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let.
Smysl obou těchto ustanovení zákona spočívá v tom, aby při závažných trestných činech nedošlo ke zkrácení práva obviněného na obhajobu. Jako závažné trestné činy v tomto směru zákon na místo toho, aby je jednotlivě vypočítával, označuje takové, kde ve zvláštní části trestního zákona hrozí trestem smrti nebo trestem odnětí svobody, jehož horní hranice převyšůje pět let. Rozhodující je tedy pro otázku nutné obhajoby závažnost trestného činu, při čemž kriteriem pro otázku závažnosti je horní hranice trestní sazby, stanovená na konkrétní trestný čin.
…