Input:

č. 60/1973 Sb. rozh., Garance

č. 60/1973 Sb. rozh.
Rozhodnutím soudu k návrhu některého z podílových spoluvlastníků na vyřešení neshod o právech a povinnostech vyplývajících z podílového spoluvlastnictví (§ 139 o. z.) nelze nahradit souhlas spoluvlastníka (spoluvlastníků) k převodu podílu spoluvlastníkem (§ 140 o. z.)
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 15. 6. 1973, 3 Cz 24/73)
Okresní soud Praha-západ rozhodl rozsudkem, že žalovaní jsou povinni souhlasit s převodem ideální poloviny domu čp. 58 se stavební parcelou a zahradou v Č. patřící žalobkyni, a to na nabyvatele F. Ch. Soud prvního stupně vycházel z toho, že nesouhlasí-li žalování jako spoluvlastníci s tím, aby žalobkyně převedla svůj spoluvlastnický podíl na nabyvatele F. Ch., jde o neshodu v právech a povinnostech vyplývajících z podílového spoluvlastnictví ve smyslu ustanovení § 139 o. z. a že na žalobkyni, jež nemá dostatečné finanční prostředky k údržbě domu, nelze i s přihlédnutím k ustanovením čl. VI o. z. požadovat, aby ve spoluvlastnictví setrvala.
Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ČSR, tak, že rozsudkem soudu prvního stupně, který nabyl právní moci, byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Změna v osobě spoluvlastníka je skutečností, která se úzce dotýká ostatních spoluvlastníků. Proto jim ustanovení § 140 o. z. dává právo spolupůsobit při změně v osobě nového spoluvlastníka tak, že vyžaduje k převodu spoluvlastnického podílu jejich souhlas, pokud ovšem nejde o převod spoluvlastnického podílu k věci, která je v soukromém vlastnictví (§ 492 odst. 1 o. z.).
Odepření souhlasu k převodu spoluvlastnického podílu není však, jak se domnívá soud prvního stupně,