č. 60/1953 Sb. rozh. tr., Garance
č. 60/1953 Sb. rozh. tr.
Odvolací soud je povinen přihlížet ke skutečnosti, že pachatel trestného činu nahradil až po vyhlášení rozsudku soudu první stolice škodu způsobenou trestným činem, jako k podmínce promlčení trestného činu a jeho trestnosti podle § 229 písm. b) a § 531 písm. b) tr. zák. z r. 1852.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 15. dubna 1953, 1 Tz 38/53.)
Okresní soud v Chebu odsoudil obviněného pro přestupek podílnictví na krádeži podle § 464 tr. zák. z r. 1852, jehož se dopustil tím, že na jaře a v létě 1950 v blíže nezjištěné době, ale před 1. srpnem 1950, převedl na sebe třicet mladých kuřat, odcizených správcem drůbežárny ČSSS. Proti rozsudku podal obviněný odvolání, v němž mimo jiné uplatňoval též zánik trestného činu a jeho trestnosti promlčením, poněvadž k prvnímu soudnímu úkonu proti obviněnému došlo teprve po uplynutí promlčecí lhůty a jsou splněny i další podmínky promlčení ve smyslu § 531 písm. a), b), c) tr. zák. z r. 1852, totiž, že nemá již v rukou žádného užitku z přestupku, nedopustil se v promlčecí době jiného trestného činu a škodu vzešlou z trestného činu plně nahradil. Při odvolacím líčení předložil pak obviněný doklad o tom, že po vyhlášení rozsudku soudu první stolice zaplatil jako náhradu způsobené škody částku 400 Kčs.
Krajský soud v Karlových Varech odvolání obviněného zamítl.
Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem a obviněného žaloby zprostil.
Z odůvodnění:
Stížnost uplatňující porušení zákona v ustanovení § 531 tr. zák. z r. 1852 je důvodná.
Přestupek podílnictví na krádeži podle § 464 tr. zák. z r. 1852 promlčuje se podle § 532 cit. zák. v promlčecí lhůtě jednoho roku. Trestný čin byl spáchán na jaře nebo v létě 1950, k prvnímu soudnímu úkonu proti obviněnému došlo teprve dne 7. června 1952, kdy byl podle spisu dán soudcem poukaz kanceláři, aby obviněnému bylo doručeno předvolání k hlavnímu líčení spolu se žalobou, takže nenastalo přerušení promlčení. V době zahájení trestního stíhání neměl obviněný v rukou již žádného užitku z přestupku a v době promlčecí nedopustil se jiného trestného činu. Je nutno tedy přezkoumat, zda obviněný splnil i poslední podmínku zániku trestnosti spáchaného trestného činu promlčením podle předpisů trestního zákona z r. 1852, totiž zda podle § 531 písm. b) uvedeného zákona nahradil škodu způsobenou trestným činem, pro který byl stíhán.
V tomto směru předložil obviněný při odvolacím líčení doklad o tom, 3 že škodu dne 3. září 1952, tedy po vyhlášení rozsudku soudu první 1 stolice, plně nahradil. Odvolací soud vzal sice tuto náhradu škody na vědomí, učinil však závěr, že promlčení podle § 531 tr. zák. z r. J 1852 nastává pouze tehdy, jestliže pachatel trestného činu kromě ostatních podmínek v zákoně uvedených (§§ 531, 532 tr. zák. i z r. 1852) nahradí škodu v promlčecí lhůtě. Tomuto závěru nelze však přisvědčiti. V ustanovení § 531 písm. b) tr. zák. z r. 1852 není uvedena…