č. 6/1976 Sb. rozh. tr., Garance

Nejvyšší soud ČSR k stížnosti pro porušení zákona vyslovil, že usnesením městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 1974 sp. zn. 2 To 749/74, jímž bylo zamítnuto odvolání obvodního prokurátora pro Prahu 4 podané proti rozsudku obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 8. 1974 sp. zn. 2 T 178/74, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 a § 254 odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud ČSR toto usnesení, jakož i rozsudek obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 8. 1974 sp. zn. 2 T 178/4 zrušil a přikázal obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Rozsudkem obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 8. 1974 sp. zn. 2 T 178/74 - 65 byl obviněný F. H. zproštěn podle ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby, která mu kladla za vinu trestný čin nedovoleného podnikání podle § 118 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Tohoto trestného činu se měl dopustit tím, že v roce 1970 a 1971 v Praze 4 "bez povolení úřadů či svého zaměstnavatele" pracoval na dostavbě rodinného domku M. M. v Praze 4, a k této práci najímal spolupracovníky, čímž získal pro sebe nejméně částku 16 300 Kčs.

Proti tomuto rozsudku podal odvolání obvodní prokurátor pro Prahu 4. Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 11. 1974 sp. zn. 2 To 749/74 zamítl odvolání prokurátora podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Ministr spravedlnosti ČSR podal ve lhůtě uvedené v § 272 tr. ř. stížnost pro porušení zákona proti usnesení městského soudu v Praze, a to v neprospěch obviněného F. H. V ní uvedl, že považuje za nesprávné stanovisko soudů obou stupňů, že v jednání obviněného není obsažen znak živnostenského podnikání a znak určité soustavnosti, z toho důvodu, že se jednalo pouze o jednotlivou akci a dále stanovisko, že šlo o občanskou výpomoc. Poukázal, že obviněný provozoval svoji činnost při dostavbě rodinného domku M. M. neoprávněně a že šlo o soukromé výdělečné podnikání ve větším rozsahu. O tom podle stížnosti svědčí jednak celková výše odměny za provedené práce a jednak doba několika měsíců, po kterou obviněný činnost provozoval, a také i to, že k převzetí prací došlo na základě inzerátu, kterým obviněný provedení prací nabízel. Nelze podle stížnosti souhlasit se stanoviskem odvolacího soudu, že nešlo o soustavnou činnost, protože šlo pouze o jednotlivou akci, neboť pak by byli trestně odpovědni tzv. meloucháři pracující na malých akcích o větším počtu s podstatně menší odměnou za každou akci a tomu odpovídající značnou odměnou. Dále namítá stížnost pro porušení zákona, že soudy se důkladně nevypořádaly s obhajobou obviněného, který tvrdil, že sám získal pouze 7790 Kčs, když toto jeho tvrzení jeví se být v rozporu s výpověďmi svědků. Přes tuto okolnost byly pouze přečteny protokoly o výpovědi svědků "podle § 211/1 tr. ř." v hlavním líčení a F. K. nebyl vůbec…