č. 59/1949 Sb. rozh. obč.
Po účinnosti ústavy 9. května je oprávněna popírat manželský původ dítěte i matka.
Dítěti přísluší výkon tohoto popěrného práva bez omezení uvedených v § 159, prvá věta obč. zák., avšak jen se souhlasem matky, je-li na živu.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 19. února 1949, Co XX 11/49.)
Nezletilý, který se narodil dne 19. srpna 1947, se domáhá žalobou, podanou proti opatrovníku k obhájení manželského původu dítěte, oduznání svého manželského původu a tvrdí, že jeho zploditelem není manžel jeho matky, nýbrž jiný muž, s nímž matka žila od února 1946 ve společné domácnosti.
Prvý soud (bývalý krajský soud civilní v Praze) žalobu zamítl.
Odvolací soud (krajský soud v Praze, zvláštní senát podle § 134, odst. 2 zák. č. 319/1948 Sb.) zrušil k odvolání nezletilého žalobce rozsudek prvého soudu a přikázal věc okresnímu soudu civilnímu v Praze, aby o ní dále jednal a znovu rozhodl.
Z důvodů:
Soud prvé stolice zamítl žalobu dítěte o oduznání jeho manželského původu, poněvadž zjistil, že pobyt manželského otce byl ještě téměř tři měsíce po narození dítěte znám, takže podmínky § 159, prvá věta obč. zák. pro oprávnění dítěte k této žalobě nejsou dány.
Toto právní posouzení sice odpovídá znění § 159 obč. zák., neobstojí však, vyloží-li se tento předpis podle § 171, odst. 3 ústavy 9. května, podle něhož výklad a používání všech předpisů právního řádu musí býti vždy v souladu s ústavou.
Je třeba si uvědomit, že předpis § 159, prvá věta obč. zák. je výrazem právního nazírání, které je v rozporu se dvěma základními zásadami naší ústavy. Podle prvé z nich (§ 1, odst. 2 ústavy) mají muži a ženy stejné postavení v rodině i ve společnosti, podle druhé (§ 11, odst. 2 ústavy) nesmí býti původ dítěte na újmu jeho právům. Ustanovení § 159 obč. zák. spolu s ustanovením § 158 obč. zák.…
