č. 51/1972 Sb. rozh. tr., Garance
č. 51/1972 Sb. rozh. tr.
Jestliže pachatel loupeže svou oběť úmyslně usmrtí, dopouští se trestného činu vraždy podle § 219 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z 13. 12. 1971 sp. zn. 3 To 21/71.)
Rozsudkem krajského soudu v Plzni ze dne 13. května 1971 sp. zn. 1 T 10/71 byl obviněný uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 tr. zák.
Podle výroku rozsudku se uvedeného trestného činu dopustil tím, že dne 18. července 1970 ve večerních hodinách v Plzni rdoušením a škrcením způsobil smrt udušením S. P. a potom její byt prohledal a odcizil na hotovosti 485 Kčs, vkladní knížku s vkladem 500 Kčs, ze které nakonec vybral 300 Kčs, dvoje náramkové hodinky, dvě propisovací tužky, kapesní zrcátko a klíče od bytu.
K odvolání rodičů obviněného a krajského prokurátora uznal Nejvyšší soud ČSR obviněného vinným trestným činem vraždy podle § 219 tr. zák. a trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák.
Z odůvodnění:
Obžalovaný kritického dne ve snaze zmocnit se cenných věcí poškozené, o níž věděl, že bývala velmi zámožná, pod záminkou vyřízení vzkazu matce, počal poškozenou v jejím bytě oběma rukama zezadu rdousit. Ve rdoušení pokračoval i potom, kdy poškozenou povalil na gauč v úmyslu ji usmrtit. Když se mu již zdálo, že je mrtvá, ve rdoušení ustal, avšak když poškozená po chvilce začala chroptit, vzal v bytě provaz, jehož smyčku poškozené dal na krk a velkou silou jej utáhl tak, že se přitom levou rukou opíral o trup poškozené a takto ji škrtil tak dlouho, až přestala jevit jakékoliv známky života. V odůvodnění napadeného rozsudku v souladu s výsledky provedeného dokazování krajský soud správně popsal, jakým způsobem si obžalovaný po usmrcení S. P. v jejím bytě počínal a které věci v bytě odcizil, v jakém stavu byt zanechal a kdy jej opustil.
Krajský soud …