č. 5/1951 Sb. rozh. tr., Garance
č. 5/1951 Sb. rozh. tr.
K otázce dobrovolného ustoupení od pokusu.
Závěr o subjektivní stránce trestného činu lze opřít i o skutečnosti, které se sběhly po spáchání souzeného činu.
(Rozhodnutí krajského soudu v Brně ze 16. listopadu 1950, To V 547/50.)
Obviněný domluvil se s několika druhy, že spolu uprchnou za hranice do západní Evropy. Při pokusu o přechod hranic byli jeho druzi a pak i obviněný sám bezpečnostními orgány zadrženi.
Okresní soud trestní v Brně uznal obviněného (stejně jako jeho společníky) vinným pokusem trestného činu opuštění republiky podle §§ 5, 95 tr. zák. Okresní soud vyvrátil námitku obviněného, že je beztrestný podle § 5 odst. 3 tr. zák., protože prý dobrovolně upustil od dokonání činu, a pro závěr o opravdovosti jeho úmyslu opustit území republiky přihlédl též k tomu, že po zatčení se pokusil ovšem marně znovu o útěk s doznaným cílem dostat se za hranice.
Krajský soud zamítl odvolání obviněného z výroku o vině.
Z důvodů:
Obviněný odůvodňuje svoji námitku, že je pro dobrovolné ustoupení od pokusu beztrestný, výsledky průvodního řízení, z nichž vyplývá, že hlídka pohraniční stráže, na niž obviněný se svými třemi druhy při pokusu o překročení státních hranic narazil, zachytila sice jeho společníky, jeho však nikoliv. Obviněný byl v té době od svých společníků dosti vzdálen prý několik set metrů takže hlídka ho ve tmě nepozorovala a zmocnila se ho teprve, když na volání společníků, aby se vzdal, uposlechl, sám přišel k hlídce a vydal se v její ruce.
Námitka obviněného neobstojí a odvolací soud souhlasí s názorem soudu první stolice, že uvedený důvod beztrestnosti u obviněného není dán. Jak je patrno z výpovědi obviněného i jeho společníků, ztratila skupina orientaci v krajině už předchozí noci. Ztrávili den v křovinách a následující noc při pokusu o projití volného terénu. Při překračování železniční trati narazili na pohraniční hlídku. Došlo k přestřelce, při níž byl jeden ze společníků obviněného zraněn a zbývající dva hlídkou zadrženi. Z toho je zřejmo, že to byla právě jen tato zevní překážka, která vedla k tomu, že od dalšího provádění pojatého plánu bylo upuštěno. O beztrestnosti na podklade dobrovolného upuštění od dokonání činu by nebylo u obviněného možno mluvit ani tehdy, kdyby opravdu obviněný sám býval byl v tu chvíli dostatečně vzdálen, že nemusel se přímo obávat, že bude zpozorován členy hlídky, členové hlídky věděli, že…
