Input:

č. 48/1977 Sb. rozh. tr., Garance

č. 48/1977 Sb. rozh. tr.
Trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. se může dopustit i ten, kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí ženu k souloži s jiným mužem.
Kdo násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí muže k souloži se ženou, dopustí se trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák.
Jednočinný souběh trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. s trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. není v takovém případě vyloučen.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z 7. 1. 1977 sp. zn. 4 To 40/76.)
Rozsudkem krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 9. 1976 sp. zn. 1 T 31/76 byl obviněný S. P. uznán vinným kromě jiných třemi trestnými činy znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., které spáchal tak, že od konce roku 1975 do května 1976 v N. M. pod Smrkem nejméně ve třech případech pod pohrůžkou zbití donutil k vzájemné souloži svého nezletilého syna B. P., nar. 11. 9. 1963, a nezletilou dceru L. P., nar. 24. 6. 1966. Tento skutek spolu s dalšími skutky popsanými v bodech 1., 3. a 4. napadeného rozsudku byl současně kvalifikován jako trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 písm. b) tr. zák. Za to byl obviněný S. P. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let ve třetí nápravně výchovné skupině. Podle § 72 odst. 2 písm. a), b), odst. 4 tr. zák. mu bylo uloženo ústavní ochranné léčení sexuologické a protialkoholní.
K odvolání obviněného Nejvyšší soud ČSR zrušil uvedený rozsudek v odsuzující části v celém rozsahu a uvedený skutek kvalifikoval jako trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. v souběhu s trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a s trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 písm. b) tr. zák., který měl obviněný spáchat též dalšími skutky, jimiž byl uznán vinným. Za to mu byl uložen stejný trest a stejné ochranné léčení jako rozsudkem soudu prvního stupně.
Z odůvodnění:
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal v zákonné lhůtě odvolání obžalovaný S. P. Toto odvolání směřuje do výroku o trestu. Odvolatel je přesvědčen, že i přes závažnost a následky jeho jednání je uložený trest příliš přísný. Podle znaleckých posudků jeho trestnou činnost ovlivnilo to, že jednal nezdrženlivě, neboť u něho byly zjištěny rysy vytvářející klinický obraz nezdrženlivé psychopatie. To spolu se zjištěným alkoholismem a sexuální deviací (pedofilií, resp. efebofilií) podstatně ovlivnilo jeho trestnou činnost. Samotná délka trestu nemůže zajistit jeho převýchovu; příznivého výsledku lze dosáhnout ochranným léčením sexuologickým, kterému se nemíní bránit. Při použití účinných hormonálních léčiv bude odstraněna příčina jeho trestné činnosti. Proto se odvolatel závěrem domáhá uložení mírnějšího trestu.
Nejvyšší soud ČSR jako soud odvolací přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, proti nimž odvolatel mohl podat odvolání. Přezkoumal i správnost postupu řízení, které rozsudku předcházelo, přihlížeje i k vadám, které vytýkány nebyly, a dospěl k těmto závěrům:
Soud prvního stupně v řízení, které bylo provedeno podle