Input:

R 45/1973; Sociální zabezpečení Garance

č. 45/1973 Sb. rozh.
Pro posouzení, zda pracovník koná práce administrativní ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 a § 5 odst. 1 a 3 nařízení vlády ČSSR č. 2/1971 Sb., je rozhodující ta práce, která tvoří hlavní náplň pracovních úkolů pracovníka. Není rozhodné, zda práce vykonává jako řadový pracovník nebo ve funkci vedoucího (řídícího) pracovníka.
(Usnesení Nejvyššího soudu ČSR z 13. 5. 1972, 7 Co 75/72)
Rozhodnutím Úřadu důchodového zabezpečení v Praze z 10. 5. 1971 byla navrhovateli dnem 29. 5. 1971 zastavena výplata starobního důchodu s odůvodněním, že navrhovatel nesplňuje podmínky podle nařízení vlády ČSSR č. 2/1971 Sb. pro výplatu starobního důchodu při zaměstnání.
Navrhovatel se ve svém opravném prostředku domáhal zrušení tohoto odpůrcova rozhodnutí proto, že jako vedoucí provozního oddělení Krajského střediska pro vodovody a kanalizace v P. vykonává převážně práce technicko-výrobního charakteru, a proto mu výplata starobního důchodu při zaměstnání náleží.
Městský soud v Praze rozhodnutí Úřadu důchodového zabezpečení potvrdil, když dospěl k závěru, že navrhovatel je vedoucím pracovníkem, který vykonává koordinující a řídící činnost, jíž usměrňuje a ovlivňuje činnost svých podřízených pracovníků. Obsah jeho práce má povahu smíšenou a jako řídící a vedoucí pracovník nesplňuje podmínky stanovené v § 2 odst. 1, písm. b) nařízení vlády ČSSR č. 2/1971 Sb., neboť u něj převažuje činnost souvisící se správou organizace.
Navrhovatel ve svém odvolání vytýká soudu prvního stupně nesprávná skutková zjištění a nesprávný právní závěr. Poukazuje na to, že právě pracovní náplň provozního oddělení, jehož je vedoucím, je přímo spjata s výrobou, protože toto oddělení se bezprostředně podílí na řešení technických problémů na závodech. Takto se na práci provozního oddělení podílí i on svou osobní prací, a proto je také platově zařazen jako technik. Práce administrativní, spojená s jeho vedoucí funkcí, tvoří jen podružný podíl v jeho pracovní náplni, která je převážně technicko-výrobní.
Nejvyšší soud ČSR změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že rozhodnutí Úřadu důchodového zabezpečení zrušil.
Z odůvodnění:
Podle ustanovení § 15 odst. 4 zákona č. 101/1964 Sb. se starobní důchod po dobu dalšího zaměstnání (a pracovní činnosti v jednotném zemědělském družstvu) neposkytuje, pokud vláda nestanoví výjimky. Ustanovením § 58 odst. 1 bod 1 písm. a) citovaného zákona byla vláda zmocněna stanovit, za jakých podmínek a v jaké výši se poskytuje starobní důchod při zaměstnání nebo při pracovní činnosti v jednotném zemědělském družstvu. Na základě tohoto zmocnění pak vláda ČSSR stanovila svým nařízením č. 2/1971 Sb. podmínky, za nichž se poskytuje starobní důchod při zaměstnání.
Podle ustanovení § 2 nařízení vlády ČSSR č. 2/1971 Sb. se pracovníku, který je zaměstnán po vzniku nároku na starobní důchod z důchodového zabezpečení pracovníků nebo družstevních rolníků anebo z důchodového pojištění osob samostatně hospodařících,