č. 4488/2023 Sb. NSS; Přestupky: přerušení běhu promlčecí doby Garance
č. 4488/2023 Sb. NSS
Přestupky: přerušení běhu promlčecí doby
k § 32 odst. 2 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (v textu jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“)
Účinky spočívající v přerušení běhu promlčecí (prekluzivní) doby má rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným [§ 32 odst. 2 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich], nehledě na to, že bylo později zrušeno v odvolacím řízení pro nezákonnost. To by neplatilo pouze za situace, že by šlo o rozhodnutí nicotné či rozhodnutí ryze formální, učiněné jen ve snaze zabránit možnému promlčení přestupku bez skutečné ambice aktivně vést řízení proti obviněnému z přestupku.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2023, čj. 8 As 295/2021-35)
Prejudikatura: č. 4464/2023 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 20/2013 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 1553/11); č. 44/2010 Sb. rozh. tr.
Věc: A. Š. proti Krajskému úřadu Karlovarského kraje o spáchání přestupku, o kasační stížnosti žalobkyně.
Magistrát města Karlovy Vary, odbor dopravy (správní orgán I. stupně), vydal dne 18. 9. 2018 příkaz, kterým žalobkyni uznal vinnou ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném do 30. 9. 2018, neboť porušila § 18 odst. 3 tohoto zákona ve znění účinném do 31. 12. 2021. Přestupku se měla z nedbalosti dopustit tím, že dne 11. 6. 2018 při řízení osobního motorového vozidla překročila nejvyšší zákonem dovolenou rychlost mimo obec, tj. 90 km/h, o méně než 30 km/h, neboť jí byla (po odečtu odchylky) naměřena rychlost 113 km/h. Za uvedené protiprávní jednání byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 1 500 Kč. Podáním včasného odporu byl příkaz zrušen a pokračovalo správní řízení.
Následně, dne 5. 12. 2018, vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, jímž žalobkyni opět uznal vinou z výše popsaného přestupku a uložil jí pokutu ve výši 1 500 Kč. Rozhodnutím ze dne 24. 9. 2019 však žalovaný toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání, neboť správní orgán I. stupně konal ve věci ústní jednání, aniž k němu žalobkyni předvolal.
V rámci nového projednání předvolal správní orgán I. stupně žalobkyni na 13. 11. 2019 k ústnímu jednání. Jelikož se z něj omluvila, což doložila kopií rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, předvolal ji k ústnímu jednání na 4. 12. 2019. Dne 29. 11. 2019 byla správnímu orgánu I. stupně doručena další omluva s tím, že žalobkyně je stále v pracovní neschopnosti. Tuto omluvu však správní orgán I. stupně již neuznal, konal ústní jednání bez přítomnosti žalobkyně a rozhodnutím ze dne 4. 12. 2019 ji opětovně uznal vinou z uvedeného přestupku a uložil jí pokutu ve výši 1 500 Kč. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně bránila odvoláním, které žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 7. 2020 zamítl.
Žalobu podanou proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Plzni zamítl rozsudkem ze dne 16. 8. 2021, čj. 17 A 80/2020-33. Krajský soud neshledal napadená správní rozhodnutí nezákonnými z důvodu, že by před jejich vydáním zanikla odpovědnost za přestupek uplynutím…
