č. 4465/2023 Sb. NSS; Církve a náboženské společnosti: vyznávání náboženské víry jako podmínka registrace Garance
č. 4465/2023 Sb. NSS
Církve a náboženské společnosti: vyznávání náboženské víry jako podmínka registrace
k § 3 písm. a) zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech)
V řízení o návrhu na registraci církve a náboženské společnosti je nutno ověřit, že jejím účelem je vyznávání určité náboženské víry ve smyslu § 3 písm. a) zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností, přičemž tato víra musí být opravdová, musí tedy dosahovat určitého stupně naléhavosti, vážnosti, soudržnosti a důležitosti. Pro posouzení, zda se jedná o víru náboženskou, lze zohlednit zejména její metafyzičnost, komplexitu, vztah k existenciálním otázkám a existenci morálního či etického systému. Víru v prospěšnost konopí bez dalšího za náboženskou považovat nelze.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2023, čj. 5 As 21/2022-83)
Prejudikatura: č. 1321/2007 Sb. NSS a č. 4244/2021 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 4/2003 Sb; rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 7. 2011, Bayatyan proti Arménii (stížnost č. 23459/03), a rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. 2. 1982, Campbell a Cosans proti Spojenému království (stížnosti č. 7511/76 a 7743/76), ze dne 14. 6. 2007, Svyato-Mykhaylivska Parafiya proti Ukrajině (stížnost č. 77703/01), a ze dne 6. 11. 2008, Leela Förderkreis E. V. a další proti Německu (stížnost č. 58911/00).
Věc: D. D. proti Ministerstvu kultury o registraci církve, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce jakožto zmocněnec přípravného výboru Konopné církve (označované rovněž jako „náboženská společnost Chrám Přírody“) podal dne 14. 7. 2016 návrh na registraci církve podle zákona o církvích a náboženských společnostech.
Žalovaný usnesením ze dne 1. 8. 2016 řízení o registraci zastavil, neboť návrh shledal zjevně nepřípustným, protože Konopná církev navzdory svému názvu neodpovídala charakteristice církve či náboženské společnosti. Ministr kultury rozklad proti tomuto rozhodnutí zamítl a napadené usnesení potvrdil. Městský soud v Praze následně rozsudkem ze dne 15. 3. 2018, čj. 11 A 1/2017-388, rozhodnutí ministra kultury i žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, neboť dospěl k závěru, že pokud bylo třeba hodnotit naplnění definice církve či náboženské společnosti, nejednalo se o návrh zjevně právně nepřípustný. Proti tomuto rozsudku žalobce brojil kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud jako nepřípustnou odmítl usnesením ze dne 20. 12. 2018, čj. 7 As 188/2018-386.
Žalovaný následně žalobce dvakrát vyzval k doplnění návrhu na registraci Konopné církve, na což žalobce nereagoval. Rovněž ustanovil znalce, který vypracoval znalecký posudek, jehož předmětem bylo celkové posouzení charakteru, činnosti a učení Konopné církve. Závěrem tohoto posudku bylo, že dostupné informace o Konopné církvi jsou neúplné a místy i matoucí a nesrozumitelné, pročež je obtížné vymezit, co je podstatou učení této skupiny, pomine-li se skutečnost, že by jím…
