Input:

č. 4460/2023 Sb. NSS; Sociální zabezpečení: hraniční ukazatel „trvalého pobytu“; zhodnocení překrývajících se dob pojištění Garance

č. 4460/2023 Sb. NSS
Sociální zabezpečení: hraniční ukazatel „trvalého pobytu“; zhodnocení překrývajících se dob pojištění
k čl. 20 odst. 2 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení (č. 228/1993 Sb.; v textu jen „Smlouva o sociálním zabezpečení“)
k čl. 14c nařízení Rady (ES) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství
k čl. 43 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení
k zákonu č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů1)
I. Hraniční ukazatel „trvalého pobytu“ v čl. 20 odst. 2 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení (č. 228/1993 Sb.) se vztahuje k údaji evidovanému ke dni 31. 12. 1992 v evidenci vedené na základě zákona č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů. Žadatel se nemůže úspěšně dovolávat vlastního porušení povinnosti ohlásit skutečný trvalý pobyt k rozhodnému datu s cílem dosáhnout změny nástupnického státu ČSFR odpovědného za doby pojištění získané před 1. 1. 1993.
II. Povinné příspěvky za překrývající se doby pojištění zaplacené v členském státě, který by, nebýt výjimky zakotvené v čl. 14c nařízení Rady (ES) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, nebyl příslušný pro zhodnocení dob pojištění v daném období, zhodnotí výlučně tento stát, a to stejně, jako by se jednalo o dobrovolné příspěvky na sociální pojištění, tj. postupem podle čl. 43 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, aplikovaného per analogiam.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2023, čj. 49 Ad 47/2018-55)
Prejudikatura: nálezy Ústavního soudu č. 164/1994 Sb., č. 207/1994 Sb. a č. 149/2012 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 2524/10); č. 10/1997 Sb. rozh. obč.; rozsudek Soudního dvora ze dne 6. 6. 2019, V (C-33/18).
Věc: I. Z. proti České správě sociálního zabezpečení o starobní důchod.

Žalobce, občan Slovenské republiky, se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 17. 9. 2018, kterým žalovaná zamítla jeho námitky proti svému rozhodnutí ze dne 3. 5. 2018, jímž byl žalobci ode dne 5. 1. 2018 přiznán starobní důchod ve výši 8 459 Kč měsíčně s tím, že pro výši důchodu byla započtena doba pojištění 9 135 dnů v českém důchodovém systému a 8 464 dnů ve slovenském důchodovém systému. V rozhodnutí byl také popsán způsob výpočtu důchodu žalobce s ohledem na poměr délky uvedených dob (dílčení).
Žalobce nesouhlasil s přiznáním starobního důchodu po krácení tzv. teoretické výše důchodu, když podle Smlouvy o sociálním zabezpečení nedosáhl na potřebnou dobu pojištění v České republice. Žalobce v prvé řadě namítal, že žalovaná při výkladu čl. 20 odst. 2 Smlouvy o sociálním zabezpečení postupovala pouze formálně, aniž by zohlednila veškerá důležitá kritéria,