č. 43/1969 Sb. rozh. tr., Garance
č. 43/1969 Sb. rozh. tr.
Soud zpravidla uloží v rozsudku pachateli, kterého odsuzuje pro trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém v lastnictví, aby celou způsobenou škodu poškozenému nahradil sám, i když odcizené hodnoty pachatel předal zcela nebo zčásti podílníkovi. V takovém případě byla škoda způsobena výlučně pachatelem rozkrádání ještě před spácháním trestného činu podílnictví ke škodě majetku v socialistickém vlastnictví; proto soud neuloží povinnost k náhradě škody podílníkovi ani zčásti.
(Usnesení krajského soudu v Ústí n. Labem z 30. 10. 1968, 1 To 267/68.)
Krajský soud zamítl jako nedůvodné odvolání obžalovaného A proti výroku o povinnosti nahradit škodu, uloženému rozsudkem okresního soudu v České Lípě z 25. září 1968, sp. zn. 2 T 257/68.
Z odůvodnění:
Napadeným rozsudkem byl obžalovaný A uznán vinným trestným činem rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák, jehož se dopustil tím, že v ranních hodinách dne 2. 6. 1968 v K. při návštěvě telefonní manipulantky na poštovním úřadě využil její nepřítomnosti a znalostí místních poměrů a pomocí klíčů odložených na pracovním stole otevřel trezor poštovního úřadu, z něhož odcizil hotovost ve výši 47.525 Kčs ke škodě Okresní správy spojů v úmyslu využít peněz ke svému prospěchu. Byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do druhé nápravně výchovné skupiny.
Týmž rozsudkem byl další obžalovaný B uznán vinným trestným činem podílnictví ke škodě majetku v socialistickém vlastnictví podle § 134 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil tím, že ve večerních hodinách dne 2. 6. 1968 v Praze ve svém bytě převzal od A částku 47.500 Kčs, ačkoliv věděl, že jmenovaný tyto peníze odcizil na poštovním úřadě v K. a tuto částku mu také uschoval. Okresní soud uložil tomuto obžalovanému nepodmíněný trest odnětí svobody v délce dvou let se zařazením pro výkon trestu rovněž do druhé nápravně výchovné skupiny a o náhradě škody rozhodl tak, že obžalovaného A uznal povinným nahradit poškozené krajské správě spojů částku 29.400 Kčs a obžalovaného B v částce 225 Kčs, oba s 3% úroky od 25. 9. 1968.
Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání obžalovaný A, výslovně pouze proti výroku o náhradě škody. Poukázal na správnost skutkového zjištění okresního soudu, že po té, když oba obžaoovaní z odcizených peněz utratili 450 Kčs, obžalovaný A celý zbytek ve výši 47.075 Kčs svěřil do úschovy obžalovanému B, od něhož si pak dalšího dne vyzvedl částku 20.000 Kčs, takže u B zůstala posléze v úschově částka 27.075 Kčs. Vzhledem k tomu, že u obžalovaného B byla při domovní prohlídce nalezena pouze částka 15.800 Kčs, je podle názoru…
