R 42/1982; Pracovní poměr. Pracovní poměr - pracovní kázeň. Výpověď z pracovního poměru Garance
č. 42/1982 Sb. rozh.
Organizace může (s výjimkami uvedenými v ustanoveních § 37 a § 38 zák. práce) od pracovníka vyžadovat jen takové pracovní úkony, které spadají do rámce druhu sjednané práce (funkce); odmítne-li pracovník konat jiné pracovní výkony, nejde u něho o porušení pracovní kázně.
Jestliže při organizačních změnách v organizaci odpadne část pracovní náplně pracovníka, který takto přestal být ve svém pracovním úvazku vytížen, má organizace navrhnout pracovníku změnu sjednaných pracovních podmínek (§ 36 odst. 1 zák. práce). Pokud k takové změně nedojde a organizace se s pracovníkem nedohodne na rozvázání pracovního poměru, může organizace rozvázat tento pracovní poměr výpovědí (srov. § 46 odst. 1 písm. c/zák. práce).
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 21. 11. 1980, 6 Cz 36/80)
Ředitel organizace S. v O. uložil navrhovatelce kárné opatření důtky za to, že odmítla vykonávat práce, které jí jako pracovní náplň byly stanoveny dopisem vedoucího ekonomického odboru z 3. 3. 1980 pod bodem 4 a 5, a to jednak vedení agendy účetnictví základních prostředků včetně příslušné analyticko a statistické evidence i výkazů a jednak zpracování měsíčních výsledků hospodaření za dvě hospodářská střediska.
Poněvadž v organizaci není zřízená rozhodčí komise, podala navrhovatelka návrh na zrušení tohoto kárného opatření soudu. Uvedla v něm, že podle pracovní smlouvy uzavřené 1. 2. 1979 pracovala ve funkci samostatné rozborářky, konání uvedených přikázaných prací jí nenáleželo, a proto nemohlo jít o porušení pracovní kázně, jestliže odmítla výkon prací přesahující rámec pracovní smlouvy.
Okresní soud v Olomouci po provedeném řízení dospěl k závěru, že navrhovatelka vytýkaným jednáním porušila pracovní kázeň. Proto svým usnesením kárné opatření potvrdil. V odůvodnění svého usnesení uvedl, že poté, co byla část původní pracovní činnosti přikázána a navrhovatelkou skutečně také předána ke dni 16. 3. 1980 jiné pracovnici, zůstala navrhovatelka ve zbývající činnosti nevytížená. Proto jí podle názoru soudu prvního stupně v souladu s pracovní smlouvou a organizačními předpisy doplnil vedoucí ekonomického odboru popis pracovní činnosti o dvě související činnosti, které měly charakter prací statistických, případně prací podkladových pro činnost rozborovou. Přitom nedošlo ke změně pracovního zařazení navrhovatelky, takže organizace nebyla podle názoru tohoto soudu povinna provádět s navrhovatelkou změnu pracovní smlouvy.
Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal generální prokurátor ČSR, tak, že tímto usnesením byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Podle ustanovení § 77 zák. práce lze při závažném nebo opětovném porušení pracovní kázně uložit pracovníku jako výchovný prostředek některé z kárných opatření uvedených v tomto ustanovení.
Podle ustanovení § 80 odst. 1 zák. práce nemůže být pracovníkovi uloženo kárné opatření, jestliže nesplní pokyn, který je v rozporu s právními předpisy.
Podle ustanovení § 244 odst. 1 o. s. ř. má-li soud podle zákona přezkoumávat rozhodnutí jiných orgánů, použije pro takové řízení ustanovení tohoto zákona, pokud není zvláštním předpisem stanoveno něco…
