č. 37/1971 Sb. rozh., Garance
č. 37/1971 Sb. rozh.
Nedošlo-li mezi podílovými spoluvlastníky k dohodě o způsobu užívání společné věci, nelze návrh na rozhodnutí o neshodě o právech a povinnostech spoluvlastníků, týkající se užívání společné věci, zamítnout s poukazem na již existující stav užívání věci, nýbrž je třeba způsob užívání společné věci výrokem rozhodnutí soudu stanovit.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze 6. 11. 1970, 2 Cz 51/70)
Navrhovatelka se domáhala, aby odpůrkyně byla uznána povinnou umožnit jí nastěhování do bytu o dvou místnostech v přízemí rodinného domku v Z., který je spoluvlastnictvím navrhovatelky a odpůrkyně. Uvedla v návrhu, že v tomto domku bydlila od r. 1945 do r. 1958 a užívala se svou rodinou dvou místností v přízemí tohoto domku. Potom se do domku přistěhovala odpůrkyně se svou vícečlennou rodinou, zatím co navrhovatelka s manželem a dvěma dětmi se přestěhovala do bytu v rodinném domku tchyně odpůrkyně v Ch., když si se souhlasem místního národního výboru byt směnila s odpůrkyní. Nyní se chce navrhovatelka nastěhovat zpět s tím, že by uváděných místností v přízemí rodinného domku v Z. užívala pouze se synem, když její manžel již zemřel a dcera po provdání má vlastní byt. Uváděla také, že dosavadní bydlení v Ch. není pro ni snesitelné pro neshody s majiteli domu.
Odpůrkyně navrhla zamítnutí návrhu a namítala, že po smrti svých rodičů a manžela bydlí v rodinném domku v Z. pouze se synem již 10 let a že navrhovatelka po celou tuto dobu nepřispívala na opravy domku. Uváděla rovněž, že navrhovatelka se v r. 1958 odstěhovala z bytu v tomto domku proto, že v něm tehdy bydlilo celkem 9 osob a bydlení tam bylo pro ni obtížné. Podle obsahu protokolu o jednání u soudu prvního stupně poukazovala odpůrkyně i na to, že spor mezi ní a navrhovatelkou lze řešit i zrušením spoluvlastnictví a přikázáním společné nemovité věci do jejího výlučného vlastnictví.
Okresní soud Praha-západ návrh zamítl v podstatě z toho důvodu, že vyklizení dvou obytných místností v přízemí rodinného domku v Z. odpůrkyní by podle názoru soudu prvního stupně předpokládalo buď předchozí dohodu účastnic nebo soudní rozhodnutí o reálném rozdělení domku.
Krajský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, když ovšem dospěl k odlišnému závěru, že totiž o způsobu užívání rodinného domku se účastnice dohodly již před 11 lety tak, že provedly směnu bytů, kterou potvrdil i MNV. Odvolací soud poukazoval také na to, že navrhovatelka ani nemá potřebu bydlení v domku, jehož je spoluvlastnicí, protože v dosavadním bytě bydlí sama a její bytové poměry se tedy nezhoršily.
Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem ČSR, tak, že rozsudkem soudů obou stupňů byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Spoluvlastnický podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci (§ 137 odst. 1 o. z.); určuje tedy také, jak se spoluvlastníci podílejí na užívání společné věci a jak mají přispívat na náklady spojené s jejím užíváním a udržováním.
Podle ustanovení § 139 o. z. rozhodne na návrh některého ze spoluvlastníků soud, dojde-li mezi nimi k neshodě o právech a povinnostech vyplývajících z…
