č. 37/1962 Sb. rozh. tr., Garance
č. 37/1962 Sb. rozh. tr.
Základní organizace ROH může vzhledem k dosavadnímu životu a prostředí, ve kterém odsouzený žije a pracuje, podat za odsouzeného žádost o udělení milosti, má-li za to, že účelu trestu bude dosaženo i bez jeho výkonu, popřípadě bez výkonu jeho zbytku. (Usn. předsednictva ÚRO z 30. 1. 1962.)
Společenská organizace nemůže však nabídnout záruku za odsouzeného v řízení, v němž soud rozhoduje o nařízení zbytku neodpykaného trestu.
Skutečnost, že odsouzený byl po určitou dobu v ochranném léčení, nemá vliv na délku zbytku trestu odnětí svobody, který si má po podmíněném propuštění odpykat, protože nesplnil podmínky stanovené při podmíněném propuštění.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. května 1962 - 3 To 7/62)
Usnesením krajského soudu v Plzni bylo podle § 64 odst. 1 tr. zák. rozhodnuto, že na odsouzeném se vykoná zbytek trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem lidového soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 1958 sp. zn. 4 T 967/58 a rozsudkem téhož soudu ze dne 27. 3. 1959 sp. zn. 3 T 1/59.
Nejvyšší soud stížnost odsouzeného proti uvedenému usnesení podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Z odůvodnění:
Proti usnesení krajského soudu podal odsouzený v zákonné lhůtě stížnost, v níž uvádí, že trest, který mu byl uložen, si již odpykal, neboť po dobu 7 měsíců se nachází v ochranném léčení. K žádosti odsouzeného připojily se i vedení dolu Hlubina v Ostravě a ZV ROH uvedeného podniku s poukazem na to, že odsouzený po odpykání posledního trestu odnětí svobody vzorně plní své pracovní povinnosti…
