č. 32/1971 Sb. rozh., Garance
č. 32/1971 Sb. rozh.
Obecnou cenou majetku (§ 37 odst. 1 not. ř.) zůstavitele je cena, za kterou bylo možno v době smrti zůstavitele (§ 460 o. z.) tento majetek prodat s dodržením cenových předpisů platných v době smrti zůstavitele.
Za předpokladů uvedených v ustanovení § 34 odst. 3 not. ř. opatří si státní notářství znalecký posudek o obecné ceně majetku zůstavitele. I tento důkaz hodnotí státní notářství jednotlivě a v souvislosti s ostatními výsledky řízení (§ 25 not. ř. a § 132 o. s. ř.) a zabývá se i tím, zda znalec měl pro podání posudku dostatečné podklady a zda závěry posudku odpovídají výsledkům řízení.
Nemělo-li státní notářství dostatečné podklady pro vydání rozhodnutí podle ustanovení § 37 odst. 1 not. ř., pak nejsou dostatečné podklady ani pro vydání rozhodnutí podle ustanovení § 39 odst. 3 not. ř.; proto v takovém případě je nutné před vydáním rozhodnutí podle ustanovení § 39 odst. 3 not. ř. uvážit, zda není na místě provést potřebnou opravu novým rozhodnutím o obecné ceně majetku zůstavitele (§ 37 odst. 2 not. ř.).
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 23. 6. 1970, 2 Cz 6/70)
V řízení o dědictví po zůstavitelce O. Ř. státní notářství v Břeclavi týmž rozhodnutím určilo obecnou cenu majetku zůstavitelky, výši dluhů a čistou hodnotu dědictví (ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 not. ř.) a provedlo vypořádání mezi dědici (ve smyslu ustanovení § 39 odst. 3 not. ř.). Cena role po zůstavitelce byla určena částkou 100 Kčs (bez odpovídajících podkladů) a cena domu, zahrady a stavební parcely po zůstavitelce byla určena částkou 23 354 Kčs podle ocenění MěstNV v P., zatímco posudek, který si státní notářství vyžádalo od ONV v B. uváděl cenu 22 893,44 Kčs.
K odvolání proti rozhodnutí státního notářství, směřujícímu jen proti rozhodnutí o provedení vypořádání mezi dědici, krajský soud v Brně zrušil rozhodnutí státního notářství ve výroku napadeném odvoláním. Rozhodnutí o určení obecné ceny majetku zůstavitelky, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví zůstalo v právní moci. Z tohoto určení ceny vycházelo státní notářství v Břeclavi i krajský soud v Brně v dalším jednání a v rozhodnutí podle ustanovení § 39 odst. 3 not. ř. (jež bylo odvolacím soudem potvrzeno) i v rozhodnutí o vyměření notářského poplatku z dědictví.
Ke stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem ČSR, rozhodl Nejvyšší soud ČSR tak, že rozhodnutím státního notářství o určení obecné ceny majetku zůstavitelky, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví, dále rozhodnutím o provedení vypořádání mezi dědici o dědictví po zůstavitelce (a je potvrzujícím usnesením odvolacího soudu), jakož i rozhodnutím o vyměření notářského poplatku z dědictví byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Podle ustanovení § 4 odst. 1 not. ř. vychází státní notářství při rozhodování i při ostatní své činnosti ze skutečného stavu věci, dbá o určitost právních vztahů a o předcházení sporům.
Při projednání dědictví je státní notářství povinno především náležitě zjistit majetek zůstavitele a jeho dluhy a provést soupis aktiv a pasív dědictví (§ 34 not. ř.). Přitom státní notářství sice vychází z údajů účastníků řízení o dědictví, jeho povinností je však prověřit si podle potřeby tyto údaje a ostatní vyšetřené okolnosti, a to…
