Input:

R 32/1958 (tr.); Garance

č. 32/1958 Sb. rozh. tr.
Rozhodnutím o zahlazení odsouzení není dotčen výkon vedlejších trestů, pokud nejde o výkon trestu zákazu činnosti a zákazu pobytu, a dále ani výroky rozsudku o náhradě škody (§ 244 tr. ř.), o ochranném opatření a o ručení zúčastněné osoby za nedobytný trest peněžitý.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 5. února 1958, 1 Tz 261/57.)
Lidový soud trestní v Ostravě usnesením vyslovil, že zahlazuje trest v trvání tří let odnětí svobody a propadnutí poloviny jmění uložený odsouzenému rozsudkem bývalého mimořádného lidového soudu z 1. dubna 1947 a že trest ztráty občanské cti na deset let uložený týmž rozsudkem zůstává nedotčen. Toto usnesení se stalo pravomocným.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu vyslovil, že usnesením lidového soudu byl porušen zákon v ustanovení § 67 odst. 1 tr. zák.
Z odůvodnění:
Předseda Nejvyššího soudu ve stížnosti pro porušení zákona vytýká, že lidový soud nesprávně uvedl ve svém usnesení tresty, které se zahlazují a navrhuje, aby bylo vysloveno, že citovaným usnesením byl porušen zákon v ustanovení § 67 odst 1 tr. zák.
Citovaným usnesením lidového soudu byl porušen zákon.
Z ustanovení § 67 odst. 1 tr. zák. (arg. slova „ ... vedl-li odsouzený po výkonu nebo prominutí trestu nebo po promlčení jeho výkonu . ..“) vyplývá, že zahlazení odsouzení přichází v úvahu jen při odsouzeních, kde byly uloženy tresty nepodmíněné. Z podmínek pro zahlazení odsouzení uvedených v § 67 odst 1 pod písm. a) až c) . tr. zák. pak dále vyplývá (arg. slova „ ... odsouzení k trestu odnětí ' svobody ...“), že zahlazení odsouzení přichází v úvahu jen tam, kde byl jako hlavní trest uložen nepodmíněný trest odnětí svobody nebo sice trest jiný, avšak později přeměněný v trest odnětí svobody (např. trest smrti změněný milostí presidenta republiky v nepodmíněný trest odnětí svobody, podmíněně uložený trest odnětí svobody, byl-li jeho výkon nařízen nebo trest nápravného opatření, byl-li přeměněn v trest odnětí svobody).
Jinak však zákon neukládá soudu, aby při zahlazení odsouzení stanovil, na které tresty se zahlazení odsouzení vztahuje a takový postup je v rozporu s tendencí tohoto zákonného ustanovení. Se zahlazením odsouzení je spojena zákonná fikce, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen Hlavním důsledkem této zákonné fikce je, že odsouzený platí vůči veřejnosti za osobu, která nebyla odsouzena. Proto se také podle § 5 odst. 1 nařízení č. 103/1953 Sb., pokud nešlo o prokurátora, soud, orgán národního výboru nebo jiný veřejný orgán pre účely trestního řízení, neuváděly ve výpisu z rejstříku trestů tresty hlavní ani tresty vedlejší, i když jejich výkon nebyl zahlazením odsouzení dotčen. Též podle nař. č. 51/