č. 289/1950 Sb. rozh. obč.
Dobu útisku po vzniku pojistného případu nelze započítat jako dobu příspěvkovou podle §§ 2 a 3 zák. č. 47/1946 Sb., o odstranění křivd a o některých ochranných opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního pojištění.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 26. ledna 1950, Rp XI 1/50.)
Bývalý zemský národní výbor v Praze rozhodl, že doba útisku po 1. dubnu 1940, kdy byl žalobce z důvodu národní persekuce propuštěn ze zaměstnání a byl mu přiznán starobní důchod, nemůže mu být započtena jako doba příspěvková. Újma, která vznikla pojištěnci v oboru jeho sociálního pojištění v souvislosti s persekuci nebo s jeho činností v odboji, by mohla být odškodněna započtením na náklad státu, jen kdyby v ní trvaly poměry útiskem způsobené. Protože však byl žalobci ihned starobní důchod přiznán a vyplácen a zákon č. 47/1946 Sb. mluví jen o pojištěnci, nelze dobu útisku žalobci započíst, neboť v ní byl již důchodcem.
Krajský soud stížnosti nevyhověl.
Z důvodů:
Účelem zákona č. 47/1946 Sb. je odstranit křivdy na poli sociálního pojištění, účelem § 3 pak je odstranit újmu, která postihla pojištěnce tím, že musel pro útisk změnit zaměstnání za jiné, v němž podléhal…
