č. 277/1950 Sb. rozh. obč., Garance
č. 277/1950 Sb. rozh. obč.
K výkladu pojmu potřebnosti jako podmínky nároku na sociální důchod podle § 89. odst. 5 zák. č. 99/1948 Sb., o národním pojištění.
Nárok na sociální důchod nepřísluší tomu, kdo má zajištěn výměnek ze zemědělského hospodářství, které je takové výměry, že se k výměnku musí při zjišťování potřebnosti přihlížet, i když se ho výměnkář zřekl. Výše výměnkových dávek tu není rozhodná
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 27. ledna 1950, Co I 1156/49.)
Žalobce má jako výměnek zajištěno užívání šesti měr pozemků na zemědělském hospodářství o výměře 51/2 ha v oblasti řepařské. Prohlášením z 18. prosince 1948 se žalobce tohoto výměnku vzdal. Uplatnil nárok na sociální důchod z důvodu potřebnosti. Výměrem Ústřední národní pojišťovny z 23. června 1949 byla jeho žádost zamítnuta.
Krajský soud v Olomouci vyhověl žalobě do tohoto výměru a uznal Ústřední národní pojišťovnu povinnou platit žalobcí sociální důchod v zákonné výměře od 23. února 1949.
Nejvyšší soud vyhověl odvolání Ústřední národní pojišťovny a žalobu zamítl.
Z důvodů:
V souzené věci jde o to, zda je žalobce potřebným či nikoliv vzhledem k tomu, že měl na usedlosti větší než 5 ha a ležící v řepařské oblasti zajištěn výměnek, kterého se prohlášením z 18. prosince 1948 vzdal.
Podle § 89 odst. 5 věty druhé zákona o národním pojištění se při posuzování potřebnosti jako podmínky nároku na sociální důchod nepřihlíží k výměnku, který se poskytuje ze zemědělského hospodářství do 5 ha v oblasti řepařské, zřekne-li se výměnkář plnění výměnku ve výši dvou třetin nejvýše do hodnoty dvou třetin sociálního důchodu. Z toho plyne, že se výměnkář nemůže s právním účinkem pro obor národního pojištění zříci svého výměnku, jde-li o usedlost v řepařské oblasti větší než 5 ha. To plyne i z účelu tohoto ustanovení, jak jej vysvětluje důvodová zpráva, totiž aby bylo pro malé hospodářství sníženo břemeno výměnku. V souzené věci je k výměnku hledět tak, jako by se ho žalobce nebyl vzdal. Podle § 89 odst. 5 věty prvé zák. o národním pojištění se za potřebného považuje ten, kdo nemá příjmy zabezpečující jeho výživu z vlastního majétku nebo z jiného pramene nebo právního nároku. Z toho, že je hned v následující větě uvedeno, že se k výměnku nepřihlíží, a to jen pod podmínkou jeho částečného zřeknutí, je usoudit, že zákon pokládá v podstatě za zabezpečení výživy, má-li někdo výměnek, kterého se s uvedeným právním účinkem nemůže vzdát. Tento výklad odpovídá i účelu sociálního důchodu, aby všem československým občanům byla zajištěna stejná možnost výživy, jakou představuje dosud výměnek. Plyne to i z toho, že zvláštní úprava platí jen pro výměnkáře na malých usedlostech a že v takovém případě není pobírání výměnku na závadu, zřekne-li se…
