Input:

R 27/1951; Garance

č. 27/1951 Sb. rozh. obč.
Zaměstnáním přiměřeným dosavadnímu povolání pojištěnce ve smyslu § 63 odst. 2 a 3 zák. o národním pojištění je zaměstnání,
které pojištěnec může vykonávat podle svých tělesných a duševních schopností, aniž tím ohrožuje své zdraví větší měrou než dosud,
které může vykonávat ekonomicky, t. j. tak, že je hospodárné a účelné použít ho na tuto jinou práci, než kterou dosud konal, nebo ho i přeškolit,
a v kterém si může vydělat tolik, že mu nevzniká nárok na invalidní důchod.
Za těchto předpokladů může ovšem být přiměřeným zaměstnáním i práce lehčí.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 4. dubna 1950, Cpo I 1/50.)
Krajský soud v Brně nevyhověl žalobě o přiznání invalidního důchodu, protože zjistil z posudku soudního znalce, že žalobce není invalidní ve smyslu § 63 zák. o národním pojištění. Žalobce podle posudku znalce není schopen pracovat jako stolař, může si však dozorem nebo jinou přiměřenou prací jak ve svém dosavadním povolání, tak i v jiném přiměřeném zaměstnání vydělat více než jednu polovinu svého dosavadního průměrného výdělku.
Nejvyšší soud nevyhověl odvolání žalobce, v němž dovozoval, že pro něho jako vyučeného stolaře není přiměřenou práce dozorce ani jiná práce lehčí a že k