č. 26/1976 Sb. rozh., Garance
č. 26/1976 Sb. rozh.
Pro posouzení důvodnosti nároku pracovníka na náhradu škody z pracovního úrazu, uplatněného v občanském soudním řízení, není rozhodné, že podle rozhodnutí posudkové komise sociálního zabezpečení u žadatele o důchod šlo nebo nešlo o invaliditu při pracovním úrazu, ani to, že podle rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení byl nebo nebyl přiznán invalidní důchod při pracovním úrazu.
Má-li soud na podkladě jím provedeného dokazování za to, že u poškozeného jde o invaliditu při pracovním úrazu, třebaže mu byl rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení přiznán invalidní důchod jen ve výši podle ustanovení § 23 zákona č. 101/1964 Sb. 1, postupuje podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a po přerušení řízení vyčká, zda orgán sociálního zabezpečení na základě tohoto podnětu změní své předchozí rozhodnutí a přizná poškozenému invalidní důchod při pracovním úraze.
Pokud ovšem ani pak k přiznání invalidního důchodu při pracovním úrazu nedojde, rozhodne soud v řízení o náhradu škody z pracovního úrazu o povinnosti žalované organizace zaplatit náhradu za ztrátu na výdělku poškozeného po skončení pracovní neschopnosti ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem a tím invalidním důchodem, který byl poškozenému orgánem sociálního zabezpečení přiznán.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 28. 3. 1975, 5 Cz 10/75)
Žalobce se žalobou domáhal, aby žalované organizaci bylo uloženo zaplatit mu náhradu škody za pracovní úraz, který jako její pracovník v prodejně masa v P. utrpěl dne 27. 7. 1964. K úrazu došlo tak, že při přenášení hovězí čtvrtě z přípravny do chladícího pultu na umaštěné podlaze uklouzl a upadl na zem. Přitom došlo u něho ke zlomení dvou obratlů páteře a k těžkému poškození levého ramene. Rozhodnutím Státního úřadu sociálního zabezpečení byl mu později přiznán plný invalidní důchod ve výši 894 Kčs od 12. 4. 1966. Domáhal se proto náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti i po jejím skončení, náhrady škody za bolest a náhrady za ztížení společenského uplatnění.
Rozsudkem obvodního soudu pro Prahu 1 z 20. 12. 1967 ve znění opravného usnesení z 15. 1. 1968 bylo žalobě vyhověno co do částky 7233 Kčs, když soud prvního stupně na základě provedeného dokazování vzal za prokázáno, že žalobce 27. 7. 1964 při plnění pracovního úkolu uklouzl a utrpěl úraz. Na bolestném bylo žalobci přiznáno 1150 Kčs, za ztížení společenského uplatnění 3000 Kčs, na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti 545 Kčs a na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti do dosažení šedesátého roku věku žalobce (do 28. 8. 1966) byla mu přiznána částka 2538 Kčs. Ze znaleckých posudků vzal soud prvního stupně za prokázáno, že nejen zlomení hrudních obratlů, ale i poškození levého ramenního kloubu je v příčinné souvislosti s úrazem, který měl vliv i na zhoršení deformující gonarthrosy obou kloubů kolenních, zvláště levého. Pokud se žalobce domáhal náhrady za ztrátu na výdělku i po šedesátém roce svého věku, byla žaloba zamítnuta.
K odvolání obou účastníků řízení Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu pro Prahu 1 rozsudkem z 29. 5. 1968 změnil tak, že přiznal žalobci částku…
