č. 25/1950 Sb. rozh. tr., Garance

Okresní soud trestní v Praze odsoudil obžalovaného pro zločin podvodu podle §§ 197, 200 tr. zák., a to na podkladě zjištění, jež učinil z výpovědi svědka P. slyšeného přímo při hlavním přelíčení, v souvislosti s dopisem svědka R. a jinými písemnostmi, že totiž obžalovaný jako rozhodující činitel výrobního podniku předstíráním výhodného obchodu zařídil prodej výrobků za nižší cenu, než bylo možno docílit jejich prodejem jinému kupci, a že z takto vzniklého cenového rozdílu dostával od kupujícího neoprávněně provisi v poloviční výši tohoto rozdílu.

Krajský soud v Praze zrušil k odvolání obžalovaného tento rozsudek a zprostil obžalovaného, když dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by byl obžalovaný měl a vykonával vliv na prodej a cenu výrobků. Učinil tak zejména na podkladě zjištění, že ústředí vedené obžalovaným nebylo oprávněno zasahovat do prodeje zboží a že zboží téhož druhu se prodávalo za stejné ceny i jiným zájemcům. Toto zjištění opřel odvolací soud o výpovědi dalších svědků slyšených při odvolacím přelíčení, při němž přečetl i zápis o výpovědi svědka P.

Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro zachování zákona podané generálním prokurátorem do rozsudku krajského soudu, zrušil tento rozsudek a uložil krajskému soudu, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Odvolací soud vytýká soudu I. stolice, že porušil jednak povinnost stanovenou v § 3 tr. ř., totiž přihlížet se stejnou péčí jak k okolnostem vhodným k usvědčení obžalovaného, tak i k okolnostem sloužícím k jeho obraně, jednak povinnost svědomitě ve smyslu ustanovení § 258 tr. ř. zkoumat veškeré důkazní prostředky co do jejich hodnověrnosti a důkazní moci jak jednotlivě, tak i v jejich vnitřní souvislosti.

Odvolací soud se však sám neřídil těmito předpisy, které v podstatě s dalšími zákonnými ustanoveními (zejména s povinností provádět z diskreční moci soudu podle § 254 tr. ř. i další důkazy, pokud obsah spisů k tomu poskytuje podnět, bez ohledu na návrh veřejného žalobce nebo obžalovaného) slouží ke zjištění materiální pravdy (na podkladě zásady bezprostřednosti a ústnosti), jejíž co nejplnější vypátrání a ozřejmění je přední nezbytností soudcovského snažení, aby se soudcovské rozhodování přiblížilo co nejvíce skutečné spravedlnosti a plnilo ji za použití všech naznačených prostředků.

Je-li pak ze všech těchto hledisek posuzováno rozhodnutí odvolacího soudu, nelze se ubránit především výtce porušení zásady ústnosti a bezprostřednosti stanovené již v § 144 odst. 1 ústavy 9. května, kteréžto pochybení odvolacího soudu záleží v tom, že tento soud pouze přečetl výpověď svědka P., zatím co první soud tohoto svědka přímo vyslechl u hlavního přelíčení a na jehož svědeckých údajích, podložených ostatními písemnostmi, spočívá jedině odsuzující výrok prvního soudu. Význam zlidovění soudnictví tkví v tom, že soudce z lidu přináší do rozhodování životní zkušenosti. Má-li mu býti umožněno, aby je v plném rozsahu uplatnil, musí mu být…