Input:

č. 246/1950 Sb. rozh. obč., Garance

č. 246/1950 Sb. rozh. obč.
Ve sporu, v němž se dítě domáhá náhrady za výživu, která mu uchází usmrcením jeho domnělého otce, nelze otázku otcovství řešit jako otázku předurčující.
(Rozhodnutí krajského soudu v Ústí n. Labem ze 17. února 1950, Co III 169/49.)
Nezletilec se domáhal náhrady škody za ušlé výživné proti řidiči a provozovateli motorového vozidla a tvrdil, že neopatrnou jízdou řidičovou byla způsobena smrt osoby A, která je prý jeho otcem. Tím prý ušlo nezletilci výživné, které mu měl podle zákona poskytovat.
Okresní soud v Bílině zamítl žalobu. V důvodech rozsudku uvedl mimo jiné: Předpokladem žalobcova nároku na náhradu škody je, že A je jeho otcem. Manželství matky nezletilého žalobce bylo rozloučeno a rozsudkem z 22. března 1948 bylo uznáno, že manžel matky není otcem nezletilého žalobce. Žalobci byl pak ustanoven poručník a ten byl poučen o tom, že je jeho věcí, aby žaloval jménem poručencovým osobu A o zjištění otcovství a dostal k tomu účelu zmocnění k vedení sporu; poručník však žalobu o zjištění otcovství nepodal. „A“ otcovství k nezletilému žalobci také neuznal. Zjišťovat otcovství ve sporu o náhradu škody – což si patrně žalobce přeje – není přípustné. Spor o zjištění otcovství je sporem o osobní stav, který musí být proveden příslušným soudem samostatně. Otcovství nemůže být posuzováno v jiné rozepři jako otázka předurčující, jako je tomu pří jiných skutkových okolnostech. Tak by nemohlo dojít k výroku, který by mohl tento osobní stav stanovit s účinkem i pro třetí osoby.
Krajský soud nevyhověl žalobcovu odvolání.
Z důvodů:
Odvolací soud nesdílí názor žalobce, že otázku, zda byl zesnulý A jeho otcem, mohl soud vyřešit jako otázku předurčující. Otcovství matčina manžela k nezletilému žalobci bylo pravomocně oduznáno. Podle § 43 zák. č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, se považuje v případech, na něž se nevztahuje ustanovení § 42 téhož zákona, za otce dítěte muž, který otcovství uzná nebo jehož otcovství zjistil soud. Bylo