č. 243/1949 Sb. rozh. obč.
Uplynul-li rok od skončení ošetřování v nemoci před 1. říjnem 1948, nelze přiznat pojištěnci nárok na jednorázové úrazové odškodné podle § 81, odst. 2 zák. č. 99/1948 Sb., o národním pojištění.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 20. října 1949, Co 1379/49.)
Žalobce utrpěl 2. prosince 1946 úraz, jehož ošetření bylo skončeno 15. února 1947. Na to půl roku dostával důchod, který mu byl zastaven, protože se snížilo procento jeho pracovní neschopnosti. Dne 2. listopadu 1948 podal žádost o opětné přiznání úrazového důchodu. Ústřední národní pojišťovna jeho žádost zamítla.
Krajský soud v Českých Budějovicích přiznal žalobci nárok na jednorázové odškodné podle zjištěného desetiprocentního omezení. jeho pracovní schopnosti.
Nejvyšší soud vyhověl odvolání žalované Ústřední národní pojišťovny a zamítl žalobu.
Z důvodů:
Rozhodnutí o odvolání závisí na otázce, zda nutno věc posuzovat \ podle §§ 76 a násl. zákona o národním pojištění, či podle § 27 úrazového zákona ve znění vyhlášky č. 195/1944 Sb. Podle § 267, prvá věta zákona o národním pojištění, která tu z přechodných ustanovení přichází v úvahu proto, že žalobci nebyla vyplácena žádná dávka (§ 267, odst. 1, věta druhá uved. zák.) se posuzují podle zákona o národním pojištění všechny dávky, které napadly za jeho účinnosti. Nápadem dávky na jednorázové úrazové odškodné nutno ve smyslu §§ 90, odst. 1 a 81, odst. 2 uved. zák. rozumět vznik nároku na jednorázové úrazové odškodné. Tento nárok vzniká dnem, kdy ztráta výdělečné…
