č. 24/1952 Sb. rozh. obč., Garance
č. 24/1952 Sb. rozh. obč.
Smír uzavřený mezi vymáhajícím věřitelem uplatňujícím zabavenou pohledávku dlužníkovu vlastním jménem (§ 543 odst. 1 o. s. ř.) a poddlužníkem, podle něhož má poddlužník zaplatit vymáhajícímu věřiteli na vyrovnání zabavené pohledávky méně, než činí pohledávka podle tvrzení dlužníka, se příčí zákonu, nebylo-li zároveň ujednáno, že dlužník je vůči vymáhajícímu věřiteli zproštěn závazku i co do zbytku tvrzené pohledávky.
Takový smír nemůže soud schválit.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 14. prosince 1951, Cz I 201 51).
Vymáhající věřitel vedl k vydobytí své vykonatelné pohledávky exekuci zabavením peněžité pohledávky dlužníkovy u poddlužníka v částce 16.529.60 Kčs. Ježto poddlužník zabavenou pohledávku nezaplatil, domáhal se jí vymáhající věřitel na něm žalobou. Při ústním jednání snížil svůj nárok na 11.529.60 Kčs, když mu poddlužník zaplatil na pohledávku 5.000 Kčs a uzavřel pak s poddlužníkem soudní smír, podle něhož se poddlužník zavázal zaplatit mu dále jen částku 5.800 Kčs v měsíčních splátkách po 2.000 Kčs.
Okresní soud v Holešově smír usnesením schválil.
Proti tomuto rozhodnutí okresního soudu, proti němuž není přípustná stížnost [§ 192 písm. e) o. s. ř.], podal generální prokurátor podle § 210 o. s. ř. stížnost pro porušení zákona.
Nejvyšší soud stížnosti pro porušení zákona vyhověl.
Odůvodnění:
Soudní smír, kterým mohou účastníci skončit řízení pokud to povaha věci připouští, podléhá schválení soudu. Soud neschválí smír, jestliže se příčí zákonu nebo obecnému zájmu (§ 76 o. s. ř.). Je tedy povinností soudu, aby v takovém případě vždy smír jakožto procesní úkon účastníků nemůže přivodit právní následky, které by byly v rozporu se zákonem nebo s obecným zájmem. V souzené věci se domáhal žalobce na žalovaném poddlužníku zaplacení pravomocně zabavené pohledávky ve výši 16.529.60 Kčs a…
