č. 239/1950 Sb. rozh. tr., Garance
č. 239/1950 Sb. rozh. tr.
Trestní soud posuzuje samostatně předběžnou otázku, zda a jaký trestný čin spáchal pachatel (soudně zatím nestíhaný), jemuž obžalovaný pomáhal.
Jde o dokonaný zločin neoprávněného opuštění území republiky podle § 40 zák. č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky, a nikoliv o pouhý pokus tohoto zločinu, jestliže pachatel byl po illegálním přechodu hranic zadržen a předán orgánům republiky.
(Rozhodnutí krajského soudu v Brně z 25. dubna 1950, To VI101/50.)
Obžalovaní A a B pomáhali osobám C a D, o nichž předpokládali, že utíkají za hranice z politických důvodů, k illegálnímu přechodu hranic do Rakouska.
Okresní soud v Mikulově zprostil je obžaloby pro pomoc při spáchání nedokonaného zločinu neoprávněného opuštění území republiky podle §§ 5, 8 tr. z. 1852 a § 40 zák. č. 231/1948 Sb., když zjistil, že uprchlíci byli v Rakousku zadrženi, předáni československým orgánům a potrestáni pro správní přestupek podle § 8 zák. č. 53/1949 Sb., o cestovních pasech, neboť zastával názor, že jednání obžalovaných nelze posuzovat objektivně jako pomoc při spáchání zločinu podle § 40 zák. č. 231/1948 Sb. třebaže subjektivně tuto skutkovou podstatu naplnili , když hlavní pachatelé byli odsouzeni jen pro správní přestupek.
Krajský soud vyhověl odvolání veřejného žalobce, zrušil napadený rozsudek a uznal obžalované vinnými pomocí při spáchání zločinu neoprávněného opuštění území republiky podle § 5 tr. zák. 1852 a § 40 zák. č. 231/1948 Sb.
Z důvodů:
Okresní soud má pravdu, když dovozuje, že jednání toho, kdo jinému pomáhá při trestné činnosti, je právě pomáháním, t. j. zvláštni formou trestné součinnosti při tom kterém trestném činu jiného, že tedy zásadně činnost pomocníka i hlavního pachatele nutno posuzovat podle téhož hmotně právního ustanovení (u pomocníka ovšem se zřetelem k § 5 tr. zák. 1852) a že tudíž pomocníka nelze odsoudit pro pomoc při spáchání jiného trestného činu (t. j. jinak kvalifikovaného činu), než jak byla posuzována činnost hlavního…
