č. 21/1951 Sb. rozh. obč., Garance
č. 21/1951 Sb. rozh. obč.
Jsou-li nájemci bytu oba manželé a byl-li jeden z nich odsouzen pro trestný čin uvedený v § 1 odst. 2 č. 2 zákona o ochraně nájemníků, působí tento výpovědní důvod i proti druhému.
Účinnost tohoto výpovědního důvodu nezaniká tím, že odsouzenému byl povolen podmíněný odklad trestu.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 15. června 1950, R XIX 511 50.)
Manželé A jako spoluvlastníci domu navrhli, aby byla připuštěna výpověď manželů B z bytu o dvou pokojích, kabinetu a kuchyni s přísl. z důvodu uvedeného v § 1 odst. 2 č. 2 zákona o ochraně nájemníků.
Okresní soud civilní v Praze připustil výpověď. Zjistil, že první vypovídaný byl odsouzen pro trestný čin proti cti, který spáchal tím, že se proti prvnímu vypovídajícímu dopustil zlého nakládání. Došel k závěru, že amnestie nemá vliv na občanskoprávní důsledky trestného činu, protože zákon nečiní rozdílu, zda odsouzení je podmíněné či nepodmíněné.
Krajský soud nevyhověl stížnosti vypovídaných a potvrdil napadené usnesení.
Z důvodů:
Podle § 1 odst. 2 č. 2 zák. č. 44 1928 Sb. o ochraně nájemníků, ve znění vyhlášky č. 62/1934 Sb. je důležitým důvodem k výpovědi, byl-li nájemník odsouzen pro trestný čin, který se stíhá z úřední moci, spáchaný na pronajimateli nebo na jeho manželovi, kteří bydlí v domě nebo pro trestný čin proti bezpečnosti cti spáchaný na těchto osobách zlým nakládáním nebo pro trestný čin proti cizímu majetku, když byl spáchán na obyvatelích domu.
… 