č. 203/1949 Sb. rozh. obč.
Smlouva mezi pěstitelem zeleniny a výkupcem o pěstování a dodávce zeleniny v roce 1946 je smlouvou veřejnoprávní a nárok na dodržení této smlouvy nelze uplatnit pořadem práva (§ 1, odst. 2 vl. nař. č. 55/1945 Sb., vyhláška ministra zemědělství z 3. prosince 1945, ě. 502 Úř. l. I, částka 149, o smluvním pěstování a dodávce zeleniny v roce 1946).
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 30. dubna 1949, R II 30/49.)
V březnu 1946 uzavřel nájemce dvora v okrese uherskohradišťském s Moravskoslezským pěstitelským, výrobním a prodejním družstvem ovoce a zeleniny v Brně smlouvu o pěstování a dodávání zeleniny v roce 1946. Pro mimořádnou úrodu zeleniny v roce 1946 nepřevzalo družstvo zeleninu vypěstovanou podle této smlouvy. Pěstitel se domáhá žalobou náhrady škody v částce 486.700 Kčs, kterou utrpěl nepřevzetím vypěstované zeleniny. Žalované družstvo namítlo nepřípustnost pořadu práva pro uplatnění závazků z pěstitelské smlouvy.
Bývalý krajský soud civilní v Brně námitce nepřípustnosti pořadu práva vyhověl a žalobu odmítl s odůvodněním, že žalované družstvo jako orgán Svazu zahradnicko-vinařského je veřejnoprávní korporací a jeho závazky v důsledku toho nepatří na pořad práva.
Bývalý zemský soud v Brně vyhověl rekursu žalobce a námitku nepřípustnosti pořadu práva zamítl z těchto důvodů: Podle vyhlášky ministra zemědělství z 3. prosince 1945, č. 502 úř. 1. I, částka 149, mohli pěstitelé zeleniny v určitých soudních okresech sjednat na rok 1946 s výkupci nebo výkupními organisacemi, jimž k tomu bylo Svazem zahradnicko-vinařským uděleno oprávnění, smlouvy o pěstování zeleniny. Takové smlouvy nelze kvalifikovat jinak, než jako smlouvy soukromoprávní, žalovaná strana je sice veřejnoprávní korporací, ale tato okolnost nemá vlivu na soukromoprávní ráz uzavřené smlouvy, protože i veřejnoprávní korporace se mohou stát smluvníky v soukromoprávních smlouvách.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu žalovaného družstva a obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rozhodnutí o tom, zda zažalovaný nárok lze uplatnit pořadem práva či nikoliv, spočívá jedině na vyřešení otázky, zda smlouva uzavřená mezi stranami a závazek žalovaného družstva v ní obsažený, že převezme od žalobce podle pokynů „Svazu“ za stanovené ceny všechnu zeleninu podle smlouvy vypěstovanou, pro jehož porušení je žalováno o náhradu škody, je povahy veřejnoprávní či soukromoprávní. Pořad práva by byl totiž přípustný jen tehdy, kdyby tuto otázku bylo lze zodpovědět ve smyslu druhé alternativy, jak zřejmě učinil rekursní soud. S jeho vývody se však nejvyšší soud nemůže ztotožnit.
Zmíněná smlouva byla uzavřena podle vyhlášky min. zemědělství z 3. prosince 1945, č. 502 Úř. l. I, částka 149. Vyhláška ta se opírá o předpis § 1, odst. 2 vl. nař. č. 55/1945 Sb. a je z ní zřejmo, že smlouvy, jichž se týká, byly uzavírány v rámci řízeného hospodářství se zřetelem na plánovitou výrobu zeleniny v roce 1946. Tento důvod, pro který ony smlouvy byly uzavírány, nedává o sobě odpověď na to, zda je pořad práva přípustný či nikoliv, a nutno ji hledat v obsahu smlouvy samé ve spojení s předpisy, které jsou jí podkladem nebo se dotýkají jejího obsahu.
Vl. nař. č. 55/1945 Sb. stanoví v § 2, že porušení předpisů vydaných…
