č. 19/2026 Sb. rozh., Garance
č. 19/2026 Sb. rozh.
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 22 Cdo 3240/2023, ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.3240.2023.1
Důvod zmatečnosti podle § 229 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přichází v úvahu pouze ve vztahu k té části exekučního titulu, kterou byla uložena povinnost, pro jejíž vymožení byl následně výkon rozhodnutí zastaven.
Sbírkový text rozhodnutí
Nejvyšší soud zamítl dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 30 Co 401/2022.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 5. 2018, č. j. 8 C 445/2014-456, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 2 080 447 226,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 9. 2014 do zaplacení (výrok I). V části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit úrok z prodlení za dobu od 30. 8. 2014 do 31. 8. 2014, žalobu zamítl (výrok II), rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výrok III), nákladech řízení státu (výrok IV) a o povinnosti zaplatit soudní poplatek (výrok V).
2. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 11. 2018, č. j. 30 Co 366/2018-524, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výrocích I, III, IV a V potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
3. K dovolání žalované Nejvyšší soud usnesením ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1297/2019, dovolání odmítl (výrok I) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II). Následně podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. I. ÚS 2516/19.
4. Dne 6. 3. 2019 podala žalobkyně (dále též „oprávněná“) návrh na nařízení exekuce pro vymožení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 080 447 226,12 Kč od 1. 9. 2014 do 12. 12. 2018 ve výši 717 164 357,98 Kč s tím, že jistinu dluhu žalovaná (dále též „povinná“) uhradila.
5. Soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 8. 2019, č. j. 34 EXE 384/2019-215, a usnesením ze dne 15. 8. 2019, č. j. 34 EXE 384/2019-218, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce a na částečné zastavení exekuce.
6. K odvolání povinné odvolací soud usnesením ze dne 4. 3. 2020, č. j. 72 Co 384, 385/2019-310, potvrdil obě napadená usnesení soudu prvního stupně.
7. K dovolání povinné Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2871/2020, usnesení odvolacího soudu ze dne 4. 3. 2020, č. j. 72 Co 384, 385/2019-310, změnil tak, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. 8. 2019, č. j. 34 EXE 384/2019-215, a usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. 8. 2019, č. j. 34 EXE 384/2019-218, se mění tak, že se exekuce zastavuje (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Dospěl k závěru, že v případě, v němž má být postižen majetek z více podílových fondů, je nezbytné, aby již ve výroku rozhodnutí bylo uvedeno, majetek jakých podílových fondů má být postižen a v jakém rozsahu.…
