č. 17/1970 Sb. rozh., Garance
č. 17/1970 Sb. rozh.
Na rozdíl od vzniku nároku na dřívější vdovský důchod v případech opětovného ovdovění ve smyslu § 30 odst. 4 zák. č. 101/1964 Sb. jde v případech upravených v § 30 odst. 3 cit. zákona o nový vznik nároku na vdovský důchod, jehož výše se řídí ustanovením § 31 odst. 1 cit. zák.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 10. 7. 1969, 7 Cz 51/69.)
Navrhovatelka pobírala od 29. 9. 1962 vdovský důchod podle § 21 a 22 zák. č. 55/1956 Sb. ve výši 70 % invalidního důchodu, na který by byl měl nárok její zemřelý manžel v době smrti. Výplata vdovského důchodu byla dnem 28. 11. 1963 zastavena, neboť navrhovatelka nesplňovala žádnou z podmínek § 21 odst. 2 cit. zákona.
Dne 6. 4. 1965 dovršila navrhovatelka 50 let věku a tímto dnem jí vznikl nárok na opětné přiznání vdovského důchodu. Rozhodnutími Státního úřadu sociálního zabezpečení z 6. 5. 1965 a 13. 11. 1968 byl navrhovatelce vyměřen vdovský důchod podle § 30 odst. 3, § 31 odst. 1 zák. č. 101/1964 Sb. ve výši 60 % invalidního důchodu, na který by byl měl nárok její zemřelý manžel v době smrti. K opravnému prostředku navrhovatelky zrušil Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 2. 1969 rozhodnutí odpůrce v podstatě s odůvodněním, že splněním některé z podmínek § 30 odst. 2 zák. č. 101/1964 Sb. vznikne vdově podle § 30 odst. 3 cit. zákona nárok na vdovský důchod znovu a že je třeba toto ustanovení vykládat se zřetelem k této věci tak, že navrhovatelce vznikl znovu nárok na vdovský důchod již dříve přiznaný, tj. na důchod podle § 21 a 22 zák. č. 55/1956 Sb. ve výši 70 % invalidního důchodu, na který by byl…
