č. 164/1950 Sb. rozh. tr., Garance
č. 164/1950 Sb. rozh. tr.
Ke skutkové podstatě neoznámení trestného činu podle § 35 odst. 2 zák. č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky, se nevyžaduje, aby ten, kdo se o závadné činnosti věrohodně dověděl, ji neoznámil proto, aby tím přispěl k jejímu provedení.
Zlý úmysl tu předpokládaný je dán již jeho vědomím, že tato činnost vykazuje znaky některé ze skutkových podstat v tomto zákonném ustanovení uvedených.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 11. dubna 1950.)
Státní soud v Praze uznal obžalovaného vinným zločinem neoznámení trestného činu podle § 35 odst. 2 zák. č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky, spáchaným tím, že obžalovaný, ačkoliv se z návštěvy skupiny čtyř osob v jeho obchodě, která žádala zbraně pro illegální účely, hodnověrným způsobem dověděl, že se chystá zločin uvedený v § 35 zák. č. 231/1948 Sb. (§ 1 uved. zák.), neoznámil to bezodkladně úřadu.
Nejvyšší soud zamítl odvolání obžalovaného z výroku o vině.
Z důvodů:
Námitka, že nemá opory ve výsledcích průvodního řízení závěr státního soudu o tom, že obžalovaný se o chystaném zločinu dověděl hodnověrným způsobem, je bezdůvodná, neboť ze sdělení, které obžalovanému učinila jeho zaměstnankyně po odchodu oné skupiny o výroku jednoho z ní, a z toho, co obžalovaný sám seznal z chování této skupiny domáhající se vydání nebo prodeje zbraní, plyne jasně závěr i o přesvědčení obžalovaného, že se domáhali zbraní pro velezrádnou činnost. Nelze se ani…
