Input:

č. 155/1951 Sb. rozh. obč., Garance

č. 155/1951 Sb. rozh. obč.
Věcmi, které jsou vyloučeny z exekuce proto, že je dlužník potřebuje k výkonu svého povolání nebo zaměstnání anebo k existenci své nebo osob, kterým je podle zákona povinen poskytovat úhradu na osobní potřeby [§ 511 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jsou jen věci, které tomuto účelu dlužníka skutečně slouží a které má dlužník ve své moci. Takovou věcí není rozhlasový přijimač, který dlužník odevzdal věřiteli jako zástavu.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 12. října 1951, Cz I 130/51.)
K návrhu vymáhajícího věřitele byla povolena exekuce zabavením, uschováním a prodejem movitostí, mezi nimi také rozhlasového přijímače, který před tím dlužník odevzdal vymáhajícímu věřiteli do zástavy. Po výkonu zabavení navrhl dlužník, aby exekuce na přijimač byla zrušena, ježto ho nutně potřebuje. Vymáhající věřitel se vyjádřil proti tomu a uvedl, že dlužník byl vedoucím prodejny, v níž byl po provedení inventury zjištěn schodek. Na úhradu schodku dal dlužník písemným prohlášením vymáhajícímu věřiteli do zástavy rozhlasový přístroj, který věřitel převzal do držby.
Okresní soud civilní v Praze zamítl návrh na vyloučení radioaparátu z exekuce. Zamítnutí odůvodnil tím, že aparát je v ruční zástavě vymáhajícího věřitele, čímž dal dlužník najevo, že přístroje naléhavě nepotřebuje a sám se zbavil jeho držby. Nejde tedy o předmět nezbytný s hlediska § 511 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Krajský soud v Praze změnil ke stížnosti dlužníka usnesení okresního soudu tak, že exekuci na rozhlasový přístroj zrušil. V odůvodnění uvedl, že podle čl. 47 odst. 2 č. 6 výnosu min. sprav. z 19. prosince 1950 č. 5404/50-2-IV/c (směrnice pro výkonnou službu) nesmí výkonný úředník zabavit jednoduchý rozhlasový přístroj. K zabavení by mohlo dojít jen v tom případě, kdyby vymáhající věřitel poskytl dlužníku přístroj náhradní, což se nestaío.
Proti tomuto rozhodnutí krajského soudu podal generální prokurátor stížnost pro porušení zákona podle § 210 o. s. ř.
Nejvyšší soud stížnosti vyhověl.
Z odůvodnění:
Občanský soudní řád v § 511 vylučuje z exekuce věci, které dlužník potřebuje k výkonu svého povolání nebo zaměstnání anebo k existenci své nebo osob, kterým je podle zákona povinen poskytovat úhradu na osobní potřeby, dále věci, u nichž by exekuce odporovala veřejným anebo veřejně uznaným zájmům nebo občanské pietě a konečně věci, které nelze zabavit podle zvláštních předpisů. Ministr spravedlnosti je zmocněn v dohodě se zúčastněnými ministry nařízením stanovit, které věci podle odst. 1 písm. a) a b) § 511 o. s. ř. jsou vyloučeny z exekuce nebo s jakým omezením je přípustný exekuční prodej věcí.
Takové nařízení ministra spravedlnosti dosud nevyšlo; nutno proto posoudit, které věci jsou z exekuce vyloučeny, jen z ustanovení § 511 o. s. ř. Nařízení ministra spravedlnosti nenahrazuje článek 47 odst. 2 výnosu ministerstva spravedlnosti z 19. prosince 1950 č.