Input:

R 152/1953; Garance

č. 152/1953 Sb. rozh. obč.
Invalidní nebo starobní důchod vyměřený podle § 86 zákona o národním pojištění je jednotnou dávkou, kterou s hlediska krácení, ať podle § 92 zákona o národním pojištění, či podle § 3 vl. nařízení č. 49/1951 Sb., kterým se upravují některé nároky pracujících důchodců národního pojištění, je mitno posuzovat v celku bez zření k složkám, z nichž vznikl.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 21. července 1953, Cz 128/53.)
Navrhovatel pobíral od 16. 10. 1951 starobní důchod zvýšený podle § 86 zák. o nár. pojištění o 25% plného úrazového důchodu v úhrnné výši 3.133 Kčs měsíčně. Poněvadž je zaměstnán a jeho výdělek jako důchodce činil 1.500 Kčs měsíčně, provedl odpůrce krácení dávky starobního důchodu podle § 3 odst. 1 vl. nař. č. 49/1951 Sb. na měsíční částku 2.792 Kčs.
V řízení o opravném prostředku proti tomuto výměru domáhal se navrhovatel výplaty nekráceného starobního důchodu poukazem na ustanovení § 3 odst. 5 uvedeného vl. nařízení, podle něhož se úrazové důchody nekrátí.
Lidový soud v Hradci Králové návrhu vyhověl a přiznal navrhovateli výplatu důchodu nekráceného. Lidový soud byl toho názoru, že z účelu ustanovení § 86 zák. o nár. pojištění plyne, že je nutno pojištěnci, který utrpěl ztrátu výdělečné schopnosti úrazem, zachovat nárok z tohoto úrazu. Proto je nutno dávku navrhovateli vyplácenou rozdělit na vlastní důchod starobní a na zvýšení podle § 86 a poněvadž vlastní starobní důchod a výdělek nepřesahují ročně částku 48.000 Kčs, nepřichází v úvahu ani použiti § 3 odst. 1 uvedeného vl. nařízení.
Krajský soud v Hradci Králové nevyhověl odvolání Státního úřadu důchodového zabezpečení. Krajský soud připustil, že ustanovení § 3 odst. 5 tohoto vl. nařízení mluví pouze o úrazových důchodech a nezmiňují se výslovně o zvýšení podle § 86 zák. o nár. pojištění. Z toho se však ještě nedá usoudit, že by toto zvýšení bylo vyloučeno z režimu uvedeného ustanovení, neboť toto zvýšení jest procentem plného důchodu úrazového a již tím si zachovává charakter toho důchodu, jehož jest součástí, účelem ustanovení § 3 odst. 5 uvedeného ví. nařízení je vyloučit poúrazové nároky z krácení a tomu účelu jedině vyhovuje, jestliže i zvýšeni podle § 86 bude z krácení vyloučeno.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané podle § 210 o. s. ř., že rozsudky obou soudů byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
V § 86 zák. o nár. pojištění se stanoví, že v případě, sejde-li se nárok na úrazový důchod pro zraněného s nárokem na důchod invalidní nebo starobní, odpočívá nárok na důchod úrazový a invalidní (starobní) důchod se zvyšuje o určité procento plného úrazového důchodu podle ztráty výdělečné schopnosti způsobené úrazem. Takto zvýšený důchod nesmí být podle druhé věty tohoto předpisu nižší, než úrazový důchod podle § 82 a nesmí přesahovat 85% průměrného ročního výdělku podle § 71 odst. 5 a 6.
Toto znění zákona nepřipouští pochybnost o tom, že invalidní nebo starobní důchod vyměřený podle § 86 zák. o nár. pojištění je samostatným a jediným důchodem, který nutno posuzovat v celku a bez zřetele k složkám, z kterých vznikl. To plyne zcela jasně ze slov zákona, že úrazový důchod odpočívá a invalidní (starobní důchod se zvyšuje, a že takto zvýšený důchod nesmí