č. 150/1954 Sb. rozh. obč., Garance
č. 150/1954 Sb. rozh. obč.
Ustanovení § 112 zák. o nár. poj. se týká jen nároků vznikajících podle §§ 355, 356 obč. zák. při ublížení na zdraví nebo při usmrcení (nároků na náhradu léčení, ušlého a budoucně ucházejícího výdělku, bolestného, odškodnění za zohyždění, po případě nároku na náhradu nákladů pohřbu a toho, co ušlo osobám odkázaným svou výživou na usmrceného); nároku na náhradu škod věcných se toto zákonné ustanovení netýká.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 6. září 1954, Cz 318/54.)
Žalobce tvrdil, že v dubnu 1952 konal služební cestu jako závozník na nákladním autu, které patřilo žalovanému národnímu podniku a jež řídil zaměstnanec podniku. Cestou došlo k havarii vozu, při níž utrpěl žalobce poškození na zdraví a věcnou škodu. Žalobou domáhal se na národním podniku rozdílu mezi ušlým výdělkem a nemocenskými dávkami, které dostával po dobu své pracovní neschopnosti, bolestného a náhrady za poškozené šatstvo.
Lidový soud civilní v Ostravě žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že jde o pracovní úraz, že podle obsahu žaloby nejsou dány podmínky § 112 zák. o nár. poj. a že věc. nelze také posuzovat podle zákona o náhradě škody způsobené motorovými vozidly.
Krajský soud v Ostravě nevyhověl odvolání žalobce. Uvedl, že jde o nárok na náhradu škody vzniklé zaměstnanci proti zaměstnavateli, že tato otázka je řešena § 112 zák. o nár. poj., který jednoznačně vylučuje nároky pojištěnce na náhradu jakékoliv škody proti zaměstnavateli, nebyl-li úraz způsoben úmyslně nebo hrubým zaviněním některých osob uvedených v § 111 zák. o nár. poj. Dále uvedl, že měl-li by pojem podle § 112 zák. o nár. poj. mít užší rozsah, že by musela textace tohoto zákonného ustanovení být jinak upravena, zejména že by muselo být odkazem na § 76 odst. 1 zák. o nár. poj. vyjádřeno, že rozsah nároku je omezen toliko na náhradu za ztrátu výdělku. Toto stanovisko odůvodnil soud i tím, že pojištěnec má zajištěno od nositele pojištění odškodnění za pracovní úraz pouze v rozsahu § 76 odst. 1 zák. o nár. poj., a že zaměstnavatel je placením pojistných příspěvků zproštěn povinnosti k náhradě dalších nároků ze škodné události s výhradou ustanovení § 112 odst. 1 zák. o nár. poj. a že se poškozený může domáhat dalších nároků toliko proti přímému škůdci. Na podporu tohoto svého názoru se dovolal odvolací soud i na dosavadní průběh vývoje úrazového pojištění.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozsudkem krajského soudu i rozsudkem lidového soudu, pokud jimi byla zamítnuta žaloba o náhradu věcné škody, byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
O odpovědnosti za škody způsobené pracovním úrazem jedná zákon o národním…
