č. 150/1950 Sb. rozh. obč., Garance
č. 150/1950 Sb. rozh. obč.
Zákon č. 47/1946 Sb., o odstranění křivd a o některých ochranných opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního pojištění.
Pro vznik nároku na důchod pozůstalých po osobě zemřelé následkem útisku je rozhodná doba, kdy podle poslední zprávy pojištěnec ještě žil, a nikoliv den smrti, určený soudem v usnesení o prohlášení za mrtvého.
(Rozhodnutí krajského soudu v Ostravě z 13. prosince 1949, Rp 34/49.)
Výměrem Ústřední národní pojišťovny bylo rozhodnuto, že se vdově po pojištěnci započítává do pensijního pojištění doba omezení osobní svobody jejího zemřelého manžela pro útisk od 26. října 1939 do 5. října 1942. Žalobkyně se pro zvýšení důchodového nároku domáhala i započtení doby po 5. říjnu 1942 a uváděla, že je za den úmrtí jejího manžela nutno podle pravomocného soudního usnesení o prohlášení za mrtvého považovat den 5. dubna 1943, nikoliv den jeho deportace, 5. říjen 1942.
Okresní soud civilní v Ostravě uznal, že doba od 6. října 1942 do 5. dubna 1943 je započítatelná do doby pensijního pojištění jako doba příspěvková v důsledku omezení osobní svobody pojištěnce pro národní, politický nebo rasový útisk.
Krajský soud vyhověl rekursu Ústřední národní pojišťovny a započtení doby od 5. října 1942 do 5. dubna 1943 do čekací doby neuznal.
Z důvodů:
Jde o výklad § 7 zákona č. 47/1946 Sb. Podle první věty tohoto…
